Děs a krása!

aneb dvojitá dávka kina

Nějak mě v poslední době to kino začalo bavit, a tak jsem si střihl dneska hned dvojitou dávku.

První byl film Světla v soumraku finského režiséra Aki Kaurismäkiho, který mi dokázal hned několik věcí. Prvně zbořil moji představu, že co je severské, musí být nutně dobré. Díky za konec mýtu. Zadruhé, nikdy bych nečekal, že mi 78 minut krátkej film bude připadat nekonečně dlouhej. Asi tak od půlky příšerná nuda, do půlky nic extra. Kdyby film skončil tak o půl hodiny dřív, řekl bych jen, že mě to minulo a pokrčil bych rameny. Ale podle mě režisér asi tak osmkrát propásl konec :) Po shlédnutí filmu mě napadla jediná věta: "A co jako?" Kaurismäkimu, s nímž jsem se potkal prvně, říkám, never more :P 70% na ČSFD mělo být dostatečným varováním... Jediný, co bylo na filmu sympatický, že hlavní "hrdina" vypadal jak Janne Ahonen a celej film se taky tvářil jak Janne Ahonen (tímto zdravím Terku:))

Po Světlech v soumraku jsem konstatoval, že teď už si můžu druhým filmem leda spravit chuť. A tak se taky stalo :) Pro Životy těch druhých režiséra Floriana Henckela von Donnersmarcka mám jen superlativy - skvělé, vynikající, famózní! Nejen proto, že se mi film trefil do otázek, který jsem kdysi řešil a u kterých jsem došel k závěru, že je dobře, že je řešit můžu, ale nemusím. Pakliže u Světel v soumraku jsem pořád poposedával a čekal na záchranu v podobě konce, u Životů těch druhých jsem se nenudil ani minutu, film jsem doslova hltal, až mě to překvapilo, protože jinak dlouhý filmy moc nemusím a 137 minut není zrovna málo. A pak že Němci neumí natočit kvalitní film! Nemám co vytknout, můžu jen vřele doporučit.

5 filmů, co jsem na nich v poslední době byl v kině, hodnotím takhle (protože musim do všeho kecat:P)

Ochranné zbarvení (K. Zanussi) 75%,

Kurz negativního myšlení (B. Breien) 90%,

4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (C. Mungiu) 100%,

Světla v soumraku (A. Kaurismäki) 40%,

Životy těch druhých (F. Henckel von Donnersmarck) 100%.