pátek 15. února 2013

Invaze ctnostných myšlenek do mé hlavy

"A žij a tvoř si nepřátele
a miluj věci trpící,
zhluboka miluj, neboť déle
nelze již neříci:
z hvězd na zemi, co sen jim stele
nejhebčí peří na postele
ni jedna není stálicí!"
(Jiří Orten)

Nějak se ve mně budí jakýsi solidární síly. V poslední době se mi pořád honí hlavou myšlenky, o kterých bych si dřív nikdy nepomyslel, že by se do mojí hlavy mohly někdy dostat. Jsou to jednak myšlenky na pomáhání. Pořád pokukuju po Cestě domů, dívám se tam na výcvik pro dobrovolníky a tuhle jsem jim dokonce poslal DMS (já?!). Hodně se mi poslední cca rok vynořujou myšlenky na téma smrti, kterýmu jsem se vždycky vyhýbal, vždycky jsem říkal, že nechci chodit na hřbitovy... ale teď mě prostě k sobě táhne Thanatos. Vlastně mě to vůbec táhne k utrpení. Je fakt, že buddhisti říkají, že máme trávit čas s trpícími, abychom se otevírali bolesti světa a nezůstali vůči ní lhostejní (nevim, jak to mají křesťani, ale předpokládám, že podobně) Pak se mi taky poslední dobou cpe do hlavy obsedantní myšlenka na nějakou pouť...

Vždycky jsem se považoval za pragmatickýho a racionálního člověka a teď mi jde hlavou tohle. Píšu o tom jako že mi to jde hlavou, protože v mojí hlavě se to evidentně nezrodilo, tohle muselo na mě sestoupit... A děsí mě to o to víc, že si budu muset letos hledat (nebo sám vytvořit) novou práci a solidarita nás rozhodně neuživí a časově ji kombinovat s prací bude jistě náročný.

jayee


P. S.: Vítám všechny na svém novém blogu, ten starý už skoro rok odpočívá v pokoji, ale jeho záloha je tu navždy s námi, neboť myšlenky jsou nesmrtelné! :-)