Jedna stará úvaha

Tak mě napadlo přihodit sem jednu starou úvahu o sebevraždě. Možná je trochu omezená věkem, ale nemyslím, že by neměla hlavu a patu ;-)

O blechách a tak...

Jak pravil můj oblíbenej filozof, situace člověka je jako situace blechy na horký pánvi: Když vyskočí, musí zase spadnout, a když spadne, musí zase vyskočit... No a podle mě je skvělý mít tu svobodu určovat si směr a výšku výskoku... :)

O optimistech a pesimistech

Pesimisti se drží při zemi, protože si myslí, že tak nemůžou spadnout.

Optimisti létají.

Pesimisti se bojí o optimisty, aby si při tom létání nenatloukli.

Optimisti ale vědí, že když spadnou, tak se můžou zase zvednout.

Ale pesimisti můžou spadnout stejně tak, i když nelétají.

Pak se ale nezvednou, protože přijdou na to, že když leží, nemůžou spadnout.

A optimisti si zase létají.

A zase spadnou. 

Ale tentokrát to nebolí, protože spadli do měkkého.

A pesimisti zjistí, že nemusí bolet vlastní pády tolik, jako když na ně spadne létající optimista :)

 

Tak mi, prosím vás, řekněte, kdo je na tom líp? :))