Vánoce

Nemám je rád.

Nebylo tomu tak vždycky, ale když se člověk začne pozvolna z dětství dostávat do světa dospělých, svět se mění.

Vánoce by měly být svátky klidu, jichž by mohli lidi využít k sebereflexi, ale když se člověk rozhlédne kolem sebe, vidí pravý opak. Spousta spěchu, shonu, lidi se honí ještě víc než po zbytek roku a ještě ke všemu za nepodstatnejma zbytečnosta (no to je vlastně stejně jako po celej zbytek roku). Když vidim kolem sebe ty spěchající davy, říkám si, jestli si ty lidi někdy položili otázku "proč?".

Proč si lidi dávaj dárky jednou do roka? Proč všichni všem něco přejou stejnejma frázema? Když mám někoho rád, musím mu to dokazovat tím, že mu dám nějakou pitomost pod stromek? A to ještě ke všemu jen jednou za rok v den, kterej si ani nemůžu vybrat? Nezlobte se, ale já tomu nerozumím.

Ani nemám rád, když mi přijde univerzální sms/mejl, odeslaná/ej 20 nebo 50 lidem, bez jakýhokoliv oslovení nebo souvislosti se mnou... To si můžete nechat od cesty, ušetřete si tu korunu nebo dvě za esemesku, pokud to děláte z povinnosti nebo ze slušnosti. Stojím jen o opravdový věci. Fakt mi nemusíte dokazovat, že mě máte v seznamu na mejlu nebo v telefonu. Radši se místo toho zamyslete, jestli vaše životy jsou takový, jaký byste je chtěli mít a jestli se nedá žít jinak... líp...