Předem chci říct, že účelem tohohle článku není vyvracet nějaký názor, ale pouze a jen rozvést ten svůj (až do mezí v posledním odstavci, který s námi vedenou diskuzí už de facto nesouvisej :))
V poslední době je poměrně moderní používat přívlastky mainstreamový nebo alternativní. Moje srovnání hlavního proudu s vedlejšíma není nějak hodnotící, naopak bych řekl, že o nějaký dělení proudů vůbec nejde. Ale pokud to rozdělení vezmeme za svoje, ani jedno ani druhý nemusí bejt nutně špatný ani dobrý. Alternativy pro mě mají tu funkci, že nám dávají možnost výběru, podporujou naši indviduální svobodu tím, že si je můžeme (nikoliv musíme) zvolit. V tomhle směru podle mě spočívá důležitost plurality a alternativ. Jde o rozšíření našich možností, svobodu volby. Proto si myslim, že by měla v resortu kultury fungovat určitá regulace trhu, aby nepřežili jen nejsilnější hráči na trhu.
No a když jsem psal o svobodě, tak ta je pro mě důležitou hodnotou. Na vejšce nám přednášející na metodách práce s klientem říkala, že je důležitý se rozhodnout, na jaký straně spektra mezi spravedlností a svobodou se budem ve svý budoucí potenciální práci pohybovat a že ona volí svobodu. Já taky, ač bych to nestavěl tak bipolárně. Svoboda automaticky neznamená neúčast spravedlnosti, stejně jako spravedlnost automaticky neznamená neúčast svobody. Nicméně, pokud jistou míru oné bipolárnosti připustíme... když budu mít svobodu rozhodování, můžu (nikoliv musím) se rozhodnout být spravedlivý. Když budu nucen být spravedlivý, nikdy nebudu svobodný. A to by z mýho osobního pohledu poněkud postrádalo smysl.
pod spravedlnosti se mysli obecne zakonne normy? Spravedlivy musi byt soudce. A spravedlnost je pak seznam zakonu kterymi se ridi.
OdpovědětVymazatOstatni se ridi vsimmoznym :o)) Nekteri si mysli ze jsou spravedlivi
Jsme nuceni ke spravedlnosti - pořád. Sami sebou, svým vnitřním vedením, svým svědomím. A teď vybrali jsme si to nebo nás k tomu nutí někdo z vnějšku? Otázka k nějakému filozofickému hloubání anebo lze nad tím mávnout rukou a říci si, chci být spravedlivý a spravedlnosti se podřizovat, protože si myslím, že je to správné. Svobodné rozhodnutí.
OdpovědětVymazatSvobodně se mohu rozhodnout, že spravedlnost respektovat nebudu, ale dříve nebo později dostanu pěkně do čumáčku a pochopím. Je touha po spravedlnosti tedy vynuceným útěkem od bolesti nebo svobodné rozhodnutí?
A tak se dostaneme k onomu známému: Svoboda je poznaná nutnost - zpřesňuji: svoboda je přijetí a zvnitřnění poznané nutnosti, zkušenosti.
A pak se mi opět objevil obraz člověka plujícího v kánoi na prudké řece. Když se netrefíš do hlavního proudu, budeš mít problémy, s tím je nutno počítat.
A ještě se mi chce říct k té svobodě a spravedlnosti: Kdysi mě zaujalo a dodnes nad tím přemýšlím, zda je tomu tak a znovu nacházím odpověď, že ano. Koukněte:
\"Nemůžeš být šťastný, když nejsi moudrý, čestný a spravedlivý.
Nemůžeš žít moudře, čestně a spravedlivě, když nejsi šťastný.\"
Vzdycky me zarazilo, jak lide vnimaji spoustu veci jako nespravedlnost. Ze maji to nebo ono, nebo nemaji to nebo ono. Vzdycky jsem chtela byt spravedliva a ted s odstupem jsem zjistila ze deti pocituji nektere veci jako nespravedlive. Treba ten mladsi, ze vic respektujeme starsiho. Ten starsi, ze vic respektujeme mladsiho. Ten mladsi, ze ten starsi ma vic pozornosti. A ten starsi, ze ten mladsi ma vic pozornosti. Takze co je poucenim? Ze pulka neni spravedliva, je treba mit o neco vic:o)
OdpovědětVymazatA tak je to u te spravedlnosti se vsim. Je silne subjektivni. Zavisi na nasem uhlu pohledu. Mysime si ze jsme spravedlivi a zatim jsme pro jine nespravedlivi. Protoze to co je pro nas bile, je pro jine treba cerne. A tak je zbytecne se hnat za spravedlnosti za cenu nespravedlnosti.
Takze souhlas s tim, ze je treba se rozhodovat dle svobodne vule a nedbat spravedlnosti. Pokud nejsme soudci nebo buh.
Uff, jsem unaven na přemýšlení. Jen jsem to prolítl a slovem spravedlnost jsem myslel spíš jako princip sociální politiky O:-)
OdpovědětVymazatTed jsi mi Jayee uplne zamotal hlavu :o)) Protoze princip socilani politiky si neumim vubec predstavit jako spravedlivy :o)
OdpovědětVymazatRadko, tak ona spravedlnost je filozofickej konstrukt a musíme k ní podle toho přistupovat. Definovat spravedlnost mi celkově přijde o dost složitější než definovat svobodu.
OdpovědětVymazatLenko, napsalas to tak dlouhý a já ti k tomu stejně nemám co říct :)
Už to tu sice taky padlo v jednom z mých dávných příspěvků, ale myslím, že tady se na problém svobody a spravedlnosti můžem podívat ze zajímavýho úhlu:
OdpovědětVymazat\"Když přišli, kteří nastoupili kolem pěti odpoledne, dostali po denáru. Když pak přišli první, myslili, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: \'Tihle, co přišli naposled, pracovali jen jedinou hodinu, a postavils je naroveň nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.\' On však jednomu z nich odpověděl: \'Příteli, nekřivdím ti. Což ses nesmluvil se mnou na jednom denáru? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím snad s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo je tvé oko závistivé, protože jsem dobrý?\" (Mt 20, 8-16)
Jirko, když ti šlo vlastně jen o tu spravedlnost sociální politiky nebo spravedlnost v dotacích i pro alternativní kulturu a tak... taky bych v těchto oblastech spravedlnost nehledala. Žádná není a ani být nemůže.
OdpovědětVymazatAle napadlo mě, že kdyby se nedotovala kultura vůbec, zanikla by brzy zřejmě divadla, nebyly by koncerty a velké galerie ...... a lidé by si doma třeba začali víc zpívat, malovat, hrát zase divadlo po hospodách jen tak pro radost. Ono se to zrušení dotací neuskuteční, ale možná je to škoda. Možná, že by to něco dobrého přineslo. (???)
Nevím, Leni, to je hodně hypotetická vize :) Ale spíš bych to viděl tak, že by ještě stoupla sledovanost soukromých televizí...
OdpovědětVymazat