Tour of Austria (3. Etapa, Innsbruck-Villach-Klagenfurt)

Rovinatá etapa.

ve vlaku 345km, 288 minut.

Po dvouhodinovym čekání v čekárně s vojákama, který si kartáčovali boty a s novinama, ve kterejch jsem si prohlídl super fotky švédský invaze do Innsbrucku (70000 Švédů v ulicích) a pak konečně přijel náš vlak do Villachu. Po šesté hodině ráno jsme se ocitli ve městě naší přestupní stanice a protože spoje do Klagenfurtu jsou pravidelné, nepohrdli jsme nabídkou projít si centrum. Villach je malebný asi padesátitisícový městečko s malým historickým centrem, který jsme prošli za chviličku... A taky jsme potkali spousty pěkných holek, což ale bylo zřejmě způsobeno právě probíhajícím přílivem školaček z okolních vesnic :)

Pak jsme vyrazili do Klagenfurtu okolo jezera Woerther See, s nímž jsme ještě měli mít co do činění. Klagenfurt byl jediným městem naší poutě, jehož mapu jsme postrádali. Naše první cesta tak vedla k Hypo aréně, k níž nás vedly šipky ukazatelů asi 3,5km od nádraží pořád rovně :) Po návratu do centra jsme trochu bloudili městem a hledali internetovou kavárnu. Když jsem uviděl dvě kočky čistit výlohu krámku, nemohl jsem si pomoci, abych neprokázal svůj jazykový talent: "Ahoj holky, můžete mi pomoct? Potřebuju vědět, kde je tu internetová kavárna..." "Tamhle v té ulici jsou Cheetas, tam je internet," táhla mě za roh roztomilá tmavovláska. Cheetas vypadali divně a měli stejně zavřeno, tak jsme došli k informační tabuli, kde nám nabídla pomoc sličná "informátorka" fanoušků :) "To musíte tamhle k tomu žlutýmu baráku (u Cheetas) a pak tou ulicí rovně a doprava". "Takže ty holky ti to vlastně poradily dobře, jenom tys tomu nerozuměl," rejpnul si kamarád :) Kavárnu jsme po dokonalym popisu našli a na internetu jsme vyhledali další cíle naší cesty: kanál s lodí a Minimundus. V reálu se nám ovšem Lendkanal hledal o hodně hůř než na internetu, a tak jsme prochodili město křížem krážem, než jsme ho našli. Pauzu před odjezdem Lendwurma (lodi pojmenované po legendě - drzém drakovi uzurpátorovi) jsme vyplnili pizzou (a najít vhodné zařízení pro stravování trvalo o dost déle než v Innsbrucku) a pak hurá na palubu.

"Odkud jste, z Polska," ptal se kapitán lodi. "Nene, Česká republika.""Aha, včera jste měli špatný den," usmál se při projevení svých fotbalových znalostí. A pak jsme vyrazili ještě s německým párečkem. Původně jsme chtěli jen do Minimundu, tak jsme si koupili lístek za 3 eura. Ale kapitán nás ukecal, že bude lepší, když jsme v Klagenfurtu prvně, abychom to projeli s ním až nakonec, páč Minimundus je na dvě hodiny a že nám pak ukáže, kudy se tam dostanem. A taky nám věnoval mapu Klagenfurtu. Jízda na lodi byla super, hlavně ta závěrečná projížďka  po Woerther See :)) Pak nám kapitán ukázal kudy do Minimundu a nechtěl doplatit do 5 eur za cestu, tak dostal aspoň 2 plechovky českýho piva, dal ho do ledničky a vytáhl 2 plechovky rakouskýho piva - tomu se říká mezinárodní obchod :)

Minimundus je úžasnej a za těch 12 euro ten vstup rozhodně stojí :) Vyfotil jsem tam skoro všechno :) Po slibovaných dvou hodinách (a to má rozlohu maximálně jak půlka fotbalovýho hřiště) jsme začli pajdat do města a stavěli jsme na každý druhý lavičce :) Minuli jsme zástupy Chorvatů a Poláků mířících na stadion a zapadli jsme do kavárny s televizí. Kromě nás tam byla jen servírka staršího středního věku (50+) a za barem její emotivní starší milenec či manžel. Prožívali ten zápas Rakouska s Německem hezky (Vastiče, dej tam Vastiče, řvala servírka každých 5 minut:)), ale měli smůlu, tak aspoň po zápase se nás servírka vyptávala, jestli jsme z Anglie :D Povyprávěli jsme jí o svém údělu, udělali reklamu na Mechov a odebrali jsme se na nádraží, který jsme našli asi na pátej pokus (a to jsme měli mapu od kapitána - dost divnou:)).

(pokračování příště)