Tour of Austria (prolog, HK-Pardubice-HK-Pardubice-Brno)

aneb 30 hodin na kolejích.

Je pátek 13.6.2008, sraz máme na nádraží a jedme na fotbalové Euro... jenom teda nemáme (na) lístky, ale to je drobnost :) Máme koupenou jízdenku Inter  Rail za 90 euro, která nám zaručuje, že se můžeme volně pohybovat po Rakousku a v noci předstírat ve vlaku spánek. Pár hodin jsem důkladně balil, ale až cestou do Pardubic jsem musel říct nahlas tu větu: "Sakra, nechal jsem doma tu jízdenku po Rakousku" :) Bylo nějakých 19:25, byli jsme před Rosicema (mám na mysli Pardubice-Rosice, ne Rosice u Brna :)) a poslední vlak z Pardubic vyjížděl 20:36, zapeklitá situace...Obvolal jsem pár kamarádů a když nikdo z nich nebyl v Hradci, možnost, že by mi lástek dovezli, padla. Nastoupila tedy varianta 2. Kamarád zjistil, že vlak z Rosic jede v 19:28 (to, že další vlak do Pardubic jede 20:09, jsme věděli. Zavolal jsem mamince, ta mi lístek přivezla na nádraží a nakonec jsme všechno stihli, protože vlaky ČD jezdí vždy včas vlak do Hradce měl zpoždění, díky čemuž jsme ho stihli a protože rychlík do Brna počkal na 8 minut zpožděný vlak z Hradce (který měl už 6 minut při výjezdu)...

Ve vlaku jsme otevřeli plechovky piva na oslavu našeho vítězství nad mojí blbostí a spokojeně jsme se ubírali směr Brno. Tam jsme dorazili kolem půl jedenácté a měli čas do 3 do rána, kdy odjížděl žlutý autobus směr Vídeň. Protože jsme měli vše (krom mojí jízdenky) důkladně zorganizované, měli jsme domluveno, že dorazíme za Katarínou do vinárky, kde dělá. Katarína je kamarádka manželky našeho kamaráda, kterou jsme viděli jen jednou - na svatbě... ale nebyl bych to já, abych na ni neměl číslo a abych ji nenadchl nápadem na shledání. Po strastiplné cestě jsme vinárnu našli a stáli 10 minut před ní a hádali se, kdo půjde první dovnitř, protože jsme se chtěli vyhnout trapasu, jelikož si ani jeden z nás nebyl jistej, že ji pozná (o mé dysksichtii netřeba mluvit:)) Když kamarád vypadal, že opravdu první nepůjde, vymyslel jsem tedy jít do vedlejšího baru a napsat Katy, ať se po šichtě zastaví... Po několika dalších esemeskách a jednom pivku a esemesce od Katy, že se do takových podniků bojí, jsme se nakonec rozhodli jít zpátky do vinárny, jen jsme nevěděli, co řeknem, až budeme tázání, proč jsme nešli rovnou do vinárny (já navrhoval pravdu:))...

Energicky jsem vzal za kliku vinárny a ve stejnym duchu jsem otevřel dveře. Za barem pobavená Katarína... Dali jsme si dva džbánky vína a na otázku proč jsme šli nejdřív do baru, jestli jsme vinárnu nemohli najít, jsem pravdu trochu zaobalil a popsal tak květnatě, že jsem dostal uspokojující odpověď: "To ti tak věřím" :) Pak Katy zavřela vinárnu a seděli jsme tam do dvou, koupili si na cesty láhev vína a vydali se na zástávku žlutého autobusu...

Čísla z prologu:

ve vlaku 221km, 158 minut, přece jenom šlo pouze o prolog ;)

(pokračování brzy, sledujte jayeeho:))