Horská etapa, vrchol Bergisel.
ve vlaku 915km, oficiálně 546 minut.
Možná vám přijde trochu divný pořadí měst v nadpise. Správně, už tu jednou byl návrat kvůli zapomenutýmu lístku, ale tentokrát nic takovýho :) Ze Salcburku do Innsbrucku to je vlakem necelý dvě hodiny a to by nám na spánek nestačilo. Původně jsem plánoval trasu přes Zell am See, která by trvala 4 hodiny, ale unaveni po první cestě vlakem jsme v internetový kavárně v Salcburku zvolili devítihodinovou jistotu. Jak byl náš rychlík Europameister vyjíždějící v 7:08 z Westbahnhofu předchozí den plnej fanoušků, v neděli bylo Euro záležitostí švýcarských stadionů a my jeli ve vagónu v podstatě sami. Vzali jsme to i kousek přes Německo, což úplně nevim, jestli je v pořádku, když jsme měli lístek jen pro Rakousko, ale co se dá dělat... :) Krom toho se ukázalo, že i rakouský dráhy umí udělat zpoždění, ale to přece kvůli těm německejm kolejím, žejó? :)
Až doteď když se řeklo Innsbruck, vybavily se mi hlavně dvě věci, olympijský město z let 1964 a 1976 a samozřejmě Bergisel. Skokanskej můstek, kterej olympijská klání pamatuje a každoročně se na něm koná závod Turné 4 můstků. Bergisel je jako správná dominanta vidět už z nástupiště, a tak se stal prvním cílem naší innsbrucké mise. Pořadatelé byli dokonale připravení a protože byla na tribunách okolo doskočiště oficiální fanzóna, zatarasili všechny cesty krom jedné a hnali nás oklikou. Nakonec jsme došli po cestě Andrease Hofra (Jako je v Salcburku všude Mozart, tak v Innsbrucku je in Andreas Hofer - má cestu, ulici i pomník) jen před fanzónu, protože nahoru na můstek to kvůli policii nešlo. Dovnitř jsme se nakonec nevydali, protože kontrolu batohů jsme si nechali rádi ujít.
Poznámka mimo: Počasí v Innsbrucku je hodně zvláštní. Kdybychom měli soudit podle toho jednoho dne, tak tam neustále kape a teploty se mění snad z minuty na minutu, chvíli je vám zima a za chvíli zase vedro a tak pořád dokola.
Druhým bodem naší cesty se stal Tivoli stadion, který je de facto v centru a byl na rozdíl od salcburského snadno dosažitelný. Okoukli jsme i vedlejší olympijskou halu (už jsem do tý doby fotil leccos, ale s olympijskejma kruhama jsem měl premiéru:)) a vraceli se do centra kolem otevřenýho plaveckýho bazénu, odkud jsme slyšeli pískání a komentátora. Vešli jsme brankou dovnitř a viděli svůj druhej zápas vodního póla v životě (po extralize žen Hradec-Plzeň) :))) Hosti přijeli bez náhradníků a smrtícími brejky se domácí proplavali k výsledku 32:7, Wasserball Tirol rulezzz! :)
Návštěva v italský pizzerii (a že jich v Innsbruku je, to je hodně příjemný:)) bodla, pizza za 8 euro taky, pivo za 3 už míň a italská servírka byla moc příjemná :) Po pizze jsme se ještě procházeli po městě, vyfotili si Goldenes Dachl jak ze země, tak i z vedlejší radnice (no nevylezte tam za cenu rakouskýho piva) a vyhlídli si na sledování zápasu Česko-Turecko chorvatský bar. Osazenstvo spolu s náma tvořili Portugalci, který se snažili ze všech sil někde naladit zápas svých miláčků se Švýcarskem, ale měli smůlu, dál pak pár Chorvatů a Rusů. Bylo příjemný sledovat, jak všichni fandí nám a jak paní majitelka po našem prvním gólu vyskočila a zařvala si :))) No a na konci už se našim jenom smáli :)
Po zápase jsme se vydali na nádraží za oslavný jízdy Turků po Innsbrucku (rozuměj 20 aut s vlajkama jezdí po městě furt dokola devadesátkou a troubí), která probíhala minimálně do našeho odjezdu ve 2 ráno a spíš tipuju, že celou noc :)
(pokračování příště)
už se těším :)
OdpovědětVymazat