O státnicích

aneb jak to chodí nejen tam

Obhajoba:

Heslo: "Počet neobhájených prací na našem ústavu za celá ta léta..." (Citát paní docentky doprovázený několika zdviženými prsty :))

Ono když máte dobrý posudek od vedoucího a ještě lepší od oponenta a chybí u obhajoby ti jediní dva lidé, kteří tu práci (zřejmě) četli - oponent i vedoucí (rozuměj jediný člověk, který by vás mohl svými otázkami připravit o jedničku:)), tak se to obhajuje jedna báseň, obzvláště když na první výtku zareagujete uvedením věci na (pravou) míru, na kterou už se nedá nic říct...

 

Státnice 1:

Heslo: "Obvykle se úzkost týká pouze role, kterou chceme hrát, je to jen tréma: Jak se mi podaří zahrát mou roli?" (Fritz Perls)

Všechny jsem s tím obeznámil a následkem toho žádné úzkosti nebylo třeba, alespoň pro mě, protože nikdo jiný mi to nevěřil :)

Státnice 2:

Heslo: "Samozřejmě nevěřím, že to funguje tak, že když budu pozitivní, vytáhnu si dobrý otázky. Ale pokud vím, funguje to nezávisle na tom, jestli tomu věřím nebo ne." (Poučení z předstátnicové debaty a následného dění :)

Samozřejmě jsem pozitivní byl a hlásil jsem, že jsem si zatím u všech zkoušek, kde bylo cokoliv ohledně motivace, vytáhl právě tu otázku a taky jsem nezapomněl podotknout, že nemám žádný špatný otázky, který bych nechtěl, že mám jen ty dobrý (což moje spolužačky uvádělo v nemalé rozpaky). Kamarád se toho chytil a říkal, že teda fajn, že chce tu podnikovou komunikaci a že se vsadí o litr, že si ji vytáhne. Tak jsem (blbec) řekl, že litr mu nedám, ale panáka že mu klidně koupím, tak na to teda odvětil, že on tahá komunikaci a já motivaci. No a co myslíte, že jsme si vytáhli? :-D

Státnice 3:

Heslo: "Nezáleží na tom, jestli to skvěle umíte, ale jestli to umíte podat tak, aby si všichni mysleli, že to skvěle umíte. To se samozřejmě nejlíp podává, když to opravdu skvěle umíte." (Jayee rozveselený státnicemi a mlácený spolužačkami bez porozumění :))

A tím jsem se taky řídil, přestože kamarád měl námitky, že můj přísně neutrální šedý oblek vůbec nic nevyzařuje a vypadá jak z šatníku Ally McBealové :) Nakonec to bylo kouzlo mé osobnosti, které všechny uchvátilo (rozuměj uchvátilo paní docentku k ostentativním komplimentům při každém přiblížení se k mojí osobě na vzdálenost menší pěti metrů, což zřejmě znechutilo všechny členy všech komisí natolik, že mi ten diplom nakonec dali :)