Po státnicích trocha existenciálního vakua. Nemám co dělat, teda možná bych i měl, ale nic se mi nechce. Nechce se mi číst, nechce se mi běhat, nechce se mi meditovat, nechce se mi jít do města, nechce se mi myslet, nechce se mi nemyslet, nechce se mi nechtít, nechce se mi chtít... chtělo by se mi jít do hospody. Ale ke všemu člověk, se kterym sdílim (což není totéž jako trávim) nejvíc času, je tisíce kilometrů daleko...
A nejvíc ze všeho se mi nechce psát na blog, tak pardón, že už končím :)
Žádné komentáře:
Okomentovat