Abych uvedl předchozí fotohádanku na pravou míru, vlastně jsme byli v Gyoru jenom 4 hodiny :) Za tu dobu jsme však stihli otestovat svoji jazykovou vybavenost a zhodnotit výsledný efekt. Angličtinu jsem už dlouho nezkoušel. Ono taky s mojí strategii přežití: "vždy ukazuj jen svoje přednosti, co neumíš dokonale si nech pro sebe a pokud to budeš muset vytáhnout, tak před tím nejdříve důrazným a veselým způsobem varuj, aby tvoje neumění vypadalo spíš jako roztomilost než neschopnost..." No zkrátka s touhle strategií jsem tu angličtinu moc neotestoval ani ve škole při hodinách angličtiny :)
Když jsme však uviděli stánek se zmrzlinou, řekl jsem si: "Teď nebo nikdy!" Poté, co jsem si ale přečetl tabuli se seznamem prodávaných produktů, spontánně jsem ze svého odhodlaného sloganu umazal první dvě slova... je to holt těžký, když jediný, čemu rozumíte, jsou ceny... :) Nakonec jsem to ale nevzdal, vytasil jsem svoji angličtinu a smířen s tím, že nemám šanci si vybrat, jsem prodavačce s rázným ukázáním na tabuli oznámil, že si dám tu první. K mému nemilému překvapení se vyklonila, podívala se na tabuli a pokrčila rameny. Tomuhle gestu jsem rozuměl - nerozumí :) Svoji duchapřítomnost prokázal kamarád, kterej bleskurychle vyslovil magickou formulku napsanou na tabuli: "lágy fágy", což doplnil vztyčením dvou prstů a českým slovem "dvakrát". Po vyslovení kouzelných slovíček šly věci o hodně lépe než při mém pokusu. Sice to zmrzlinářka pochopila, jako že chce dvojitou porci (což jsme pochopili nejen podle velikosti, ale i podle později zaplacené ceny), ale lepší než nic, ne? :) A když viděla můj lačný pohled na zmrzlinu, zřejmě jej pochopila spíš než moje "once again, please" a jala se obsluhy :) Poslední problém ještě ale měl nastat. Zmrzlinářka vyslovila cenu a mně se protočily panenky. Ta suma pro mě byla naprosto nepředstavitelná... a taky nevyslovitelná :) Tentokrát jsem pokrčil rameny já. U zmrzlinových stánků v Maďarsku naštěstí vedou pokladny, a tak mi ukázala zmrzlinářka účtenku. Ještě že arabský číslice jsou mezinárodní :))))
Požadovanou částku jsem zaplatil a mohl jsem si říct, že dvě stovky za zmrzlinu jsem tedy dal prvně :) Naštěstí jen ve forintech :)
:) ale ta historka je spis o tom, ze nerozumela anglicky, nez ze bys neumel mluvit:) jinak prodavaci podle me v nejhorsim chapou i posunkovou rec:)
OdpovědětVymazatV posunkový řeči já nejsem moc doma. Svýho času jsem uměl tak čtyřikrát líp německy než můj táta, nebo teda spíš on čtyřikrát hůř než já :)) (teď už neumím nic), ale on se díky posunkům a neřešení gramatiky zase čtyřikrát líp domluvil...
OdpovědětVymazatdo Maďarska jezdíme často, s řečí je tam fakt legrace ;-)) Ale kdo se nebojí, domluví se všude: můj kamarád (s totální neznalostí němčiny) si koupil v Německu na vrakáči zástěrky na auto - chtěl STOPSAJRAJT! Myslím, že obsluha se tam směje ještě teď!
OdpovědětVymazat