Nikdy jsem nebyl zrovna sběratelský typ, na věcech prostě a jednoduše nelpím. Když jsem měl něco schovávat, tak ve mně vždy varovně zablikalo pragmatické upozornění na zbytečně zaplněné místo. Krom toho pak taková věc obvykle neměla jinou funkci než funkci ležící. Občas ale tenhle pragmatismus sváděl neúspěšný souboj s... no s kdovíčím, asi úctě k věci, protože třeba byla ve vztahu k někomu nebo něčemu mně blízkému, na kom nebo na čem mi záleželo. Přesto jsem ve většině případů nenašel racionální důvod, proč věc schovávat. Až teď jsem na to přišel, jak prosté! Přece můžeme některé věci schovávat, abychom pak udělali radost jiným tím, že je těmi věcmi obdarujeme :)
Jak geniální. A jak prosté. Hlavně si je třeba pamatovat, od koho jsi ty věci dostal :)
OdpovědětVymazatTak dárky od blízkých si schovávám... Ale jinak mi paměť ještě slouží, takže nemám problém pamatovat si, co mi kdo dal - lidi mě nezasypávají každý den hromadou darů :)))
OdpovědětVymazatHmmm a už jsi někdy něco takového realizoval? Můžu říct, že jsem i takový záměr měla i to zkusila realizovat, ale pak se mi to zdálo blbý. Prostě když se to nehodí mně, asi se to nehodí ani jinému a já mu to mám dávat? - Takže věci mají svá vyhnívací místa. Taková postupná čistička: dole ve skříni, pak se to přesune do komory, pak do sklepa a když už si nepamatuji, co v té krabici je, jenom že jsou to věci nepotřebné, nicméně darované, neotvírám ji, zavřu oči, hodím do kontejneru. Vždycky se mi pak děsně uleví.
OdpovědětVymazatHa, tohohle komentáře jsem si nevšiml. Takže z posledních sil (jsem nějak podzimně nachlazen): Původně nebyla řeč o věcech darovaných... Teď mě jeden člověk požádal o určitý zboží. Tak mu k tomu přidám kupu toho samýho zboží - u kterýho se už pár let rozhoduju, jestli to schovávat - ať si vybere, co z toho chce...
OdpovědětVymazat