Beze slov

"Je tolik bolestí, které se marně tlukou

v bezbranné kleci lidskosti

a do nichž, Bože, saháš krutou rukou

bez krve, bez žil, bez kostí."

J. Orten

Dnešní den mě emocionálně rozhodil nejvíc za posledních několik let. A to se toho od té doby přihodilo hodně. Jak zvláštní, když se mě to vlastně celé netýká... Před sezónou svého oblíbeného biatlonu jsem procházel internet a dostal jsem se na stránky, které to všechno způsobily. Viděl jsem je naposledy před tři čtvrtě rokem, kdy vznikly, a od té doby toho na nich hodně přibylo... Spousta vzkazů mrtvé kamarádce a mrtvé dceři - po celých devět měsíců... Jak zvláštní, vidět tolik emocí koncentrovaných do jedněch webových stránek. Je zvláštní vidět tu obrovskou sounáležitost mezi kamarády a rodiči. Je to strašně smutný a strašně silný, ale tolik citu a tolik sounáležitosti mi dává naději, že to s našimi lidskými vlastnostmi není zase tak beznadějné. A že i když pořád řešíme nějaký žabomyší spory, že vlastně nakonec přece jenom všichni plujeme na jedné lodi.

 

Čest památce jedné holčiny, jejíž svíčka života zhasla příliš brzo... A čest všem lidem, kteří ji mají stále ve svém srdci a vzájemně si pomáhají...