Jednoho dne jsem, jak to poměrně často dělávám, jel autobusem. Když jsem vystupoval z autobusu, všiml jsem si najednou hezké maminky, která se pěkně usmívala. A usmívala se i její malá dceruška. Tak se ty dvě na sebe usmívaly a já jsem náhle prožil nepopsatelný - neodpustím si použití slova "transcendentální" - pocit. Prožil jsem krásu, lásku a radost, to vše v jednom jediném pocitu. A tak jsem se začal usmívat taky. Snad něco takového myslel Abraham Maslow pojmem "peek experiences". Když jsem o tom onoho dne večer uvažoval, tak určitě nemůže uvažovat nic tak protikladného, jako Baudelairovy Květy zla. Poznal jsem, že květy krásy nepatří ke zlu, ale k lásce a radosti. Škoda, že o tom můžu vyprávět pouze slovy.
středa 6. září 2006
Prožitek
Přísný zákaz čtení všem, kteří nesnášejí sentimentální čtivo!!!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Prožitek zabloudil do nepatřičné rubriky, ne? :)
OdpovědětVymazatNemyslím, slova jsou vždycky svým způsobem prázdná ;-)
OdpovědětVymazat