Odpověď, kterou jsem dlužil

Na Wuwejově zápisníku jsme před více než rokem debatili o smyslu života. Teď bych rád rozvedl, co jsem tehdy napsal a odpověděl tak, na co jsem byl tázán, protože jsem si otázku přečetl až po roce.Na Wuwejovo tvrzení, že:

"Smyslem života je žít.
Smyslem života je zemřít.
Smyslem života je najít smysl života."

jsem reagoval slovy, která, mám pocit, vzbudila trochu pohoršení. Slovy:

"Snězte svoje jídlo, napijte se, uspokojte svoje sexuální touhy, bavte se s přáteli, milujte a neklaďte si zbytečné otázky...",

jsem nemyslel, že je pro mě v každym okamžiku výše zmíněný smyslem života. Já si jenom opravdu myslím, že není potřeba klást si takovýhle otázky. A na druhou stranu, co je špatného na tom jíst, pít, souložit, bavit se...? Já chci svůj život prožít tak, aby mě bavil. V dnešní době nad námi pořád visí jakejsi výkonovej imperativ. Musíš být úspěšný, perfektní, dokonalý. Nedivím se, že to vede k tomu, že si lidé kladou otázky po smyslu, ale já si opravdu myslím, že je důležitý, aby nás život bavil a mě baví. Jak říká můj oblíbenej filozof (jak s oblibou tituluju Alana Wattse), moudří lidé vydělávají peníze tak, že se baví. Takže si myslím, že v životě je moc důležitý bavit se, protože co s životem, kterej vás nebaví... Když vás život baví, máte dobrou náladu, usmíváte se a tím jste prospěšný druhým, tím jste prospěšný životu, nehledejte v tom vědu. A mě můj život moc baví. Chápu, že je to taky o zkušenostech a moje zkušenosti jsou veskrze pozitivní, ale zároveň je to o tom, jak to člověk vnímá. A já chci každej okamžik vnímat co nejplnějc, protože miluju život a tenhle život žiju jen jednou (a ten další zatím neřeším :)) Když píšu tyhle řádky, tak je prostě píšu, nepotřebuju k tomu certifikát smysluplnosti.

P.S. Hančí, víš, kolik dobrýho jsi toho udělala? Víš kolikrát Tvůj úsměv udělal někoho šťastným? Kolikrát Tvoje pohlazení, Tvoje vlídná slova, nebo i písmenka napsaný Tvojí klávesnicí dokázaly vykouzlit úsměv na něčí tváři. To není málo, naopak.