Potřebuju investovat nějakou část psychický energie do vztahů. Ale těch vztahů musí bejt málo. Nevím, čím to je, ale nedokážu ji tříštit na víc lidí. Prostě ji zrovna věnuju tak dvěma až třem lidem. V poslední době mám takovej pocit, že to dělám tak trochu podle rčení "Sejde z očí, sejde z mysli." Věnuju ji tomu, kdo je zrovna na očích, ale když z těch očí sejde, hodně tomu chybí... A to "kdo je zrovna na očích" není myšleno nějak pejorativně nebo že bych investoval svou energii do kohokoliv. Tak to není už proto, že mně na oči moc lidí nepřijde...
Celej život hledám hloubku vztahů, ale v poslední době nenacházim moc jejích semínek ani v sobě, což není zrovna pozitivní zjištění...
Pozitivní zjištění to možná není, ale někdy je lepší to opravdu tříštit jen mezi několik málo lidí, kteří za to stojí, lidí, od kterých de facto dostaneš i něco na oplátku.
OdpovědětVymazatJá si nemyslím, že se lidi dělí na ty, co za to stojí a ty, co za to nestojí. Spíš se dělí na ty, co jsou nám podobní a na ty, co nám podobní nejsou. Kdo za to stojí jednomu, nemusí za to stát jinýmu.
OdpovědětVymazatAle tenhle příspěvek byl spíš o neschopnosti uchopit vlastní prožívání, o neschopnosti najít střední cestu místo plácání se v extrémech.
Hele, já ti věnuju telepaticky nějakou část energie, kterou věnuju do svých nepodařených lásek, jo?
OdpovědětVymazatčlověče, já ti závidím. já do vztah§ investuju zřejmě až moc a jednou mě to akorát položí. ehm. :(
Bylo to špatně napsaný. Já do nich právě investuju taky hrozně moc, ale tak neefektivně, že zbyde jen ta plochost... Hrozně mi lítá hodnocení preference vztahů...
OdpovědětVymazat