Z mojí zkušenosti musím říct, že (a možná zdaleka nejen já) jsem z rodiny, kde se takový věty jako: "Mám tě rád." nebo "Záleží mi na tobě." nikdy neříkaly a považovalo se to tak nějak za samozřejmost. Ne že by to u nás samozřejmost nebyla, ale každej člověk někdy potřebuje slyšet takovou pozitivní zpětnou vazbu, která ho trošku nakopne :)
Tím pádem mi nikdy podobný věty přes pusu moc nešly, v posledních několika málo letech to dokážu říct, ale vždycky se to tak nějak říká líp lidem, který známe až od tý doby, kdy už jsme to uměli. Nikdy jsem ani neměl s rodičema moc osobní vztah v tom smyslu, že by o mě něco věděli. Takže když já budu mít někomu říct, že ho mám rád a že mi na něm záleží, ač je to v jejich případě nepopíratelná pravda, tak právě oni budou ti poslední, kterým nebudu mít problém to říct...
To je docela smutný, ne? :)
No možná ta předposlední věta vyzněla češtinsky jinak, ale určitě víte, jak jsem to myslel...
OdpovědětVymazatDřív jsem si také hodně dlouho myslela, že říkat tuhle větu je naprosto zbytečné, protože to všichni, které mám ráda vědí a nebo to poznají. Ale v poslední době zjišťuji, že tomu tak rozhodně není a že říct občas tyhle tři slova je jednou z nejkrásnějších věcí, kterou můžeme vypustit z úst.
OdpovědětVymazatJenom jsem se ještě nenaučila tuhle větu poslouchat.
Sajuri, tak to mně vůbec nevadí ji poslouchat :) Asi to zatím neslýchám tak často, aby mě to iritovalo :)
OdpovědětVymazatA kdo říká, že mě tahle věta irituje? Já jsem jenom říkala, že některé věty se člověk musí naučit poslouchat, neboli zvyknout si na ně a tak pochopit, co se nám ta věta snaží říct.
OdpovědětVymazatAž mě ta tři slova začnou iritovat, tak to se mnou bude už skutečně zlé. ale ráda bych se toho i dožila. To by totiž znamenalo, že jsem tu větu slýchávala až příliš často.
Nikdo to neříká. Jenom je to jedinej vůči sobě ohleduplnej důvod, proč tu větu nechtít slyšet ;)
OdpovědětVymazatSnažím se říkat tahle slova co nejvíc, ale jen když je myslím doopravdy vážně. Nikdy nevíme, co nám přinese další den a nechci si vyčítat, že jsem to říkala moc málo.
OdpovědětVymazatSlyšet to od druhých je krásné. Ale často jsou činy silnější než slova. Pohlazení, podpora, zájem... Ani tisíckrát opakovaná slova se nestanou pravdou, když je nedoprovází činy. A když jsou činy, není potřeba slov.
vždycky se to tak nějak říká líp lidem, který známe až od tý doby, kdy už jsme to uměli - zajímavá myšlenka, to mě nikdy nenapadlo. Ale je to tak. A je to zvláštní.
OdpovědětVymazatmisstriss: Nikdy by mě nenapadlo říkat je, aniž bych je myslel vážně... A teď to sice sám odvedu od původního tématu, ale on je v tom celkově problém - co je to mít někoho rád? Každej člověk má určitej soubor vlastností a nikdo nemá z našeho pohledu všechny dobrý ani všechny špatný, takže nemůžeš mít ráda úplně bezvýhradně a nikoho nemůžeš mít nerada úplně bezvýhradně. A když se naučíme mít rádi člověka i kvůli menšímu počtu pro nás dobrých vlastností, bude to docela fajn... :)
OdpovědětVymazatAno, říct to pomalu ani nejde:). To si člověk představuje něco jako pobavený usměv toho protějšku – a radši mlčí. Napsat ano. Psaní je bezpečnější.
OdpovědětVymazatLik, mě to nikdy nepobavilo a vždycky potěšilo...
OdpovědětVymazatlik: Káťo já také raději píšu, ale když to vezmeš kolem a kolem, bezpečnější to není. Třeba proto, že psané věci se dají archivovat a vytáhnout i po letech. Říci to chce více odvahy, čelíme reakci přímo. Ale na druhou stranu raději vidět třebas i odmítavou reakci hned, než čekat na odpověď, která třeba nepřijde.
OdpovědětVymazatjayee: já se už s pobavenou a odmítavou reakcí setkala. U své druhé lásky:) Někdy o tom napíšu.
misstriss: Jasně, Míšo, ale asi oba dva víme, že pokud k takový reakci dojde, pak není chyba v tom, žes to řekla...
OdpovědětVymazatTo není. Ale tento fakt bohužel nemá vliv na emocionální vodotrysk, který takovou reakci doprovází:) Ale to už odbíhám od tématu...
OdpovědětVymazathmmm... taky jsem k tomu nebyla \"vedena\"... to mě štve, člověku by někdy ten pocit roztrhl hlavu, ale přes pusu ho nedostane :-/
OdpovědětVymazatNerikam rada, ze nekoho mam rada. Vetsinou v momente vysloveni citim jak slova devalvuji to co pocituji.
OdpovědětVymazatS rodici mam mimoradne laskyplny vztah. Oni by za me polozili zivot, ziji a dychaji skrzeva me a ja jsem ted v hluboke dospelosti natolik silna, ze tuto lasku dokazi nejen prijmout ale i vratit. Ono to neni treba rikat. Pocit lasky z cloveka tryska a zari. Slovo mam te rad ma pro me spise utesitelskou funkci. Ze pokud to netryska a nezari tak je treba ubezpecovat.
Miluji svoje tri deti. Tahle laska se taky ze me vyleva jako reka a ja se musim brzdit ve svych projevech. Slovo mam te rada je jen chaby odvar.
A muj partner? Jsme prorostli skrz naskrz. Je pulkou meho ja. Presto mu nereknu ze ho mam rada. Kdysi mi to rekl a ja citila jak me poleva pocit trapnosti. Odpovedela jsem jen, ja taky. Byla to jen slova. Slova jsou jen slova. Slova se vyslovi a ty pak zaniknou v propadlisti casu.
Radko, nemůžu souhlasit. Opravdu nepotkávám na ulici lidi, z nichž by něco tryskalo... Slova jsou jen slova a životy jsou jen životy... Nedevalvoval bych slovy takhle slova :)
OdpovědětVymazatA ty to rikas jen tak lidem na ulici? Ja myslela ze to rikas jenom lidem, ktere mas skutecne rad, ve smyslu urcite intimity.
OdpovědětVymazatKdybych rekla pani v bance u prepasky ze ji mam rada, mohla by to brat jako ironii. V horsim pripade jako provokaci. Asi by mi neverila. I kdyz mam rada lidi. mam dobre zkusenosti. mam je rada obecne. Presto bych jim to na potkani nerikala.
Ulice byla nadsázka... Pocit trapnosti nechápu. My 2 máme úplně jiný světy...
OdpovědětVymazatmozna, nevim.
OdpovědětVymazatRadko, teď mě napadl příměr: Myslíš, že když dáš na dort třešničku, že se tím dort stane třešničkou? Ne, je pořád dortem, akorát třešnička vylepší chuť :)
OdpovědětVymazatnechapu ten primer. Jak to souvisi s tematem?
OdpovědětVymazatNo říkáš: \"Vetsinou v momente vysloveni citim jak slova devalvuji to co pocituji.\"
OdpovědětVymazatAno, protoze to co vyslovuji nedosahuje kvality/intenzity citeneho. Slova jsou jen slova a cit je cit. Je to jakoby jsi popisoval barvu a mel jenou odstiny cerne.
OdpovědětVymazatVzdydcky kdyz slysim v americkych filmech; mam te rad a k tomu odpoved, ja taky. Tak si reknu, a jake to je kdyz mas rad? Co pak rikas?
Slova jsou slova. A city jsou city. Nelze je slovy vyjadrit.
A pokud si myslis, ze rict mam rad je tresnickou na dortu, OK. Ale musi tam byt ten dort. Bohuzel to nikdo nepozna. A slova muzou byt jen slovy, bublinou ktera splaskne a nezustane nic.
To, co vyslovuješ, má vždycky jinej rozměr než realita, ale to není důvod, abychom vždycky radši mlčeli.
OdpovědětVymazatMně to připadá na Američanech poměrně milý :) Co pak? Třeba... miluju tě? :)
No ano, ten dort je předpoklad :)
Ja nemlcim radsi. ja nemam potrebu pridavat neco navic.
OdpovědětVymazatA jini maji zase jinou potrebu. Ale presto to muze byt uplne stejne. Stejny dort. Ono je dulezity ten dort, ta tresnicka je mila :o) Ale treba tam muze byt i svestka. I kdyz je to nezvykle. At si kazdy da na svuj dort co mu na nem chutna. Hlavne at ten dort neni z papiru.
OK, souhlas.
OdpovědětVymazat