neděle 24. června 2007

Co mi vadí

Tak jsem se zase po nějaký době rozčílil a přijímám za to odpovědnost :)

Dneska večer mi volal kamarád, že sedí ještě s dalšími v jednom podniku a že by bylo fajn, kdybych se tam objevil. Ač se mi moc nechtělo, říkal jsem si, že ty lidi zase třeba pěkně dlouho neuvidim, a tak jsem se nakonec dostavil. Poté mi však bylo sděleno, že vlastně všichni jdou na divadlo nedbajíce mého absolutního nezájmu o tento typ kultury. Rovněž mi bylo řečeno, že mi to neřekli, protože bych nepřišel a že mě vlastně chtějí zkulturnit a následně jsem byl přesvědčován, že bych měl jít taky a že odejít můžu vždycky. No samozřejmě jsem nešel - kvůli racionální volbě a ne záseku, jak si asi všichni myslí. I když, přiznávám, princip je princip :)

Vadí mi, že někteří lidé vidí jiné pouze prizmatem vlastní osobnosti, mají tendenci organizovat druhým život a nejsou schopni pochopit, že jiní lidé mají svoje vlastní životy se svojí vlastní rozhodovací odpovědností.

29 komentářů:

  1. třeba Ti jen chtěli ukázat něco nového, a Ty už jsi z principu prostě nešel

    OdpovědětVymazat
  2. Tak já svýho pražskýho kámoše příště v Praze někam pozvu a pak mu řeknu, že jdeme skákat z Nuseláku a běda jestli nepůjde, když je to takovej zážitek :) A pak mu řeknu, no přeces sem nejel z Modřan jen na otočku, když můžeš jít skákat se mnou :) A důležitý na tom je, že to, aby šel, chci já :))))) Děkuji, že to chápeš, já bych to bejt kámošem nechápal :)

    OdpovědětVymazat
  3. zacházíš moc do extrémů! - pardon, ale v tomhle mi přijdeš hrozně omezenej, máš tři svoje věci, co Tě baví a ostatní jednoznačně odmítáš, aniž bys měl chuť to zkusit

    OdpovědětVymazat
  4. Nezacházím, je to naprosto odpovídající analogie. Krom toho nikomu neříkám, co má a co nemá dělat se stupidní představou, že co baví mě, bude dělat každý a bude ho to bavit. A nikomu neříkám, co podle mě je a není. Já dokážu svůj život žít líp než by to kdokoliv jiný udělal za mě, stejně jako ty to dokážeš líp, než by to udělal někdo za tebe. Btw, kdo ti dal právo mě soudit??? Půjdeš si píchnout heroin? Budeš stát celej den na hlavě? Čtrnáct dní nejíst? Ne? A já bych ti na to taky mohl odpovědět, že jsi omezená a že děláš jen co tě baví a ostatní nezkusíš. No samozřejmě že děláš, co tě baví, jak jinak by to taky mělo být...

    Takže... odmysli si všechno krom posledního odstavce a pak možná budeš psát něco smysluplnýho a k věci... Z mojí strany radši tečka.

    OdpovědětVymazat
  5. Ty ses doopravdy rozčílil. Můžu se smát? Je to roztomilé......... Hele a jiné starosti nemáš? Kouzelné! Gratuluji!!! Pak se klidně spravedlivě rozhořčuj a rozčiluj. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Lenko, ty seš taková potvora... :) Víš, že mě vždycky rozesměješ? :)

    OdpovědětVymazat
  7. Souhrn toho celého:

    1. Nenuťme někoho do toho, co nechce, i kdyby to bylo sebevětší dobro. Čili nesměřujme k cíli špatnými prostředky.

    2. Nenechme se vykolejit věcmi, které nemůžeme změnit a pokud se tak stane, přijměme za to odpovědnost.

    3. Nikdy nesuďme druhé.

    4. Psaní na blog tříbí myšlenky a nejen to psaní, ale i reflexe starších diskuzí.

    5. Praktikujme paradoxní intenci. A tímhle bodem jsem to uělal složitý a Lenka se od toho distancuje :)

    OdpovědětVymazat
  8. Jinak vám děkuju za reakce, ten komunikační proces je (doufám že nejen) pro mě docela poučnej a inspirativní :)

    OdpovědětVymazat
  9. Jistěže se od toho Lenka distancuje. Páč když nevím, co to je (je to řečený cizí řečí), bude to asi blbost.

    Ale chybí ti tam bod 8 (body 6,7 jsem vynechala jako nepodstatné).Píše se tam: \"Když něco vyvedeš, tak se omluv.\"
    - např. terka by si to zasloužila - gentlemane

    OdpovědětVymazat
  10. Prosím? Za co? Za to, že si svůj život odžije nejlíp sama? Za to, že jí neříkám, že je omezená? Asi mám pokřivený pojetí morálky, ale nad komentáři jsem hodně přemejšlel i v okamžiku, kdy jsem je psal a ani zpětně nevidím ani jeden důvod se někomu omlouvat.
    Zadruhé tohle je pouze menší část našeho dialogu...

    OdpovědětVymazat
  11. Abych se priznala, tak taky nechapu proc se jayee rozcilil. Byla mu ucinena nabidka v dobre vuli. Ale on mel pocit ze mu je to vnucovano a z principu odmitl. vsem pokazil radost.

    Predstavuji si to tak, ze nekdo treba ji jenom brmabory se zelim. A pak ho chce nekdo kdo ho ma rad prekvapit a udela mu treba pecenou kachnu na mandlich ci nejakou jinou dobrotu kterou ma rad. A ten dotycny to s opovrzenim odmitne protoze to nejsou brambory se zelim.

    Pro me je to znamkou omezenosti. Protoze neomezene, by bylo prijmout prekvapeni i kdyz se mi nelibi a ochutnat to prekvapeni alespon kousek. Protoze je to kousek zivota toho druheho. Neco co ma ten druhy rad a ceni si toho. A pak s diky odmitnout. tohle by mi prislo neomezene.

    OdpovědětVymazat
  12. Opravuji tvoji analogii, Radko, chce ho překvapit, a tak mu řekne, že ho zve na brambory se zelím (o čemž ví, že to má dotyčný tak rád) a pak mu upeče kachnu na mandlích (kterou má sám rád, ale nezajímá ho, že dotyčný ji rád nemá, prostě podle hesla jak já, tak ty). Ten dotyčný to bez opovržení odmítne, protože prostě nemá rád pečenou kachnu na mandlích a pak je ještě za hajzla :)
    Jestli je samostatný rozhodování a odmítání dobře myšlených, leč špatně učiněných a pro mě nezajímavých nabídek omezeností, jsem omezený a hlásím se k tomu, hurá :))))))

    OdpovědětVymazat
  13. Ale ještě zpět k tý tvojí analogii - v reálu samozřejmě, že když mi někdo nabídne jídlo, který nemám rád, tak ho odmítnu. Přece se nebudu přetvařovat, jíst to a usmívat se a pak to (s nadsázkou) jít vyzvracet jenom proto, aby měl hostitel radost. Tak nevim, mně moje myšlení připadá naprosto racionální.

    OdpovědětVymazat
  14. Ad 14: \"jak já, tak ty\" spíš mělo bejt \"podle sebe soudim tebe\", to jsem chtěl říct :)

    OdpovědětVymazat
  15. píšeš nesmysly --- je to tak, že máš rád zažité stereotypy a něco, se jim vymyká, není nic pro Tebe, a nemáš ani chuť něco nového zkoušet, protože to neznáš

    OdpovědětVymazat
  16. Ad 17: Tak když mě znáš líp než já sám sebe, tak už mlčim, na to totiž opravdu není co říct.

    OdpovědětVymazat
  17. takhle to z toho, co Tě tea znám minimálně, celou tu dobu jeví... Tebe zajímají jen věci, které Ty sám znáš a máš rád

    OdpovědětVymazat
  18. Ja te Jayee fakt nechci nutit k nicemu. Znam to tak trochu z domu, od meho tatinka :o) S nim taky nehne stado koni a dela jen to a ji jen to co ma rad. A ostatni se mu prizpusobuji. A tak se ji jen brambory se zelim.

    Ale o tom to nebylo. pripomelo mi to me decka kdyz byly male a chtely jenom spagety s cervenou omackou a vsechno ostatni odmitaly. Musela jsem je vzdycky presvedcit, aby si vzaly jednu jedinou lzicku jidla, ktere se podavalo k obedu:o) Pak si mohly vzit rohlik, jejich volbu. Ja jim nenutila jidlo, aby ho sly vyzvracet. ja jen chtela aby si smocily jazyk, ochutnaly a pak po uvaze odmitly. Postupne se naucily poznavat bohatost jidel a ted ji vsehochut. Nejsu vybirava.

    To co se mi nelibilo na tve reakci, bylo odmitnuti z principu bez ohledu na \"zranene city\" tech druhych. Oni te znaji a urcite si zvykli:o) Ze jsi tvrda hlava. Urcite to berou sportovne. Proc ne. Jako hra je to dobry. Ale pro souziti, kde kazdy by mel nekdy udelat krok vstric tomu druhemu nepouzitelne :o)

    Jinak souhlasim s tebou, ze to byla od nich zakerna finta vylakat te do divadla. Asi jine finty jiz zkousely a neuspesne. Myslim ze mas skvele anekonecne trpelive kamarady :o))) Takovi jsou vzacnost.

    OdpovědětVymazat
  19. Radko, nikdo se mi nemusí přizpůsobovat, to opravdu po nikom nechci. Je to vážně hezký, že mě tu všichni znají natolik, že vědí, že chci jenom špagety s červenou omáčkou. Byl jsem v divadle dostkrát na to, abych moh vědět, jestli mě to baví a kdybych do něj náhodou opět šel, vyberu si sám na co a nebudu nikoho nutit, aby tam šel se mnou. Jestli tohle nechápete, je to váš problém.
    \"Zraněné city\" z toho, že s nimi nejdu na divadlo? To je taky znáš? Ale jestli mají z tohohle \"zraněné city\", tak budou v životě biti :) Jinak tě nenutím ke společnému soužití :)
    Chápu všechny tvoje argumenty, kdybys tu napsala cokoliv, rozumím, co tím chceš říct a nemusíš se dál snažit, vím, co tím myslíš, nejsem hloupej. Jenom prostě dle mě nejsou opodstatněný a tak to i zůstane. Máme každej svůj zažitej pohled na život a nebudeme ho přece kvůli druhýmu měnit, měj svoje názory a já budu mít taky svoje a tak to má být. Jenom mi, prosím tě, něco nepodsouvej, když mě vůbec neznáš (viz špagety a brambory se zelím).
    Uzavírám tuto diskuzi, v níž se už 20 příspěvků píše pořád dokola to samý a k ničemu to nevede.

    OdpovědětVymazat
  20. Jak uzaviras, jeste je otevrena! Ctu tady ze muzu odeslat komentar.

    ja prece nemohla vedet, ze jsi nekdy byl v divadle. To z tech par radku nebylo poznat! Pokud jsi jiz v divadle byl a jiz tam nechces nikdy jit tak beru zpet. Muzes moje prizpevky vymazat jako bezpredmetne. Preji ti hezky den!!!

    OdpovědětVymazat
  21. Proč bych je měl mazat? Já tvé názory respektuju, což jsem taky napsal... Ale teď zas bezdůvodně startuješ ty :) Omlouvám se, jestli to vyznělo jako že ti zakazuju projevit názor, ale měl jsem jen pocit, že už bylo všechno řečeno a že se to tu jen opakuje.

    OdpovědětVymazat
  22. Sam vidis, ze nejvic si rekl prispevkem 21 :o) Ja nechci menit ani tvuj zpusob zivota a ani ti vnucovat svuj nazor. Jen jsem okomentovala sve dojmy. Tebe se to sice dotklo, ale to snad neni tak hrozne :o))). Vis, ono snad ani nejde o tu vec ktera se ti stala. Nekdy premyslim nad tim, zda mi je skutecne uplne jedno co si mysli mi pratele. A jak me berou. Cely zivot jsem se snazila dopinozit k nejake vnitrni nezavislosti. Aby me nejaky nazor nebo chteni nekoho jineho neurcovalo. Ale ted jak starnu tak to nevidim tak militantne. Chtela jsem ti jen sdelit, ze extrem tak nejak reze. To co rikas je vsechno spravne, a ja ti to odkyvu. To co pak zijeme je treba pak trochu hladsi, jemnejsi a kulatejsi. Mozna. Alespon ja citim, ze nekdy ustoupim, kdyz se jedna o blbost. Ale to jsem ja. A ja pisu jen svuj nazor. Anonymnimu cloveku, ktereho vubec neznam.

    OdpovědětVymazat
  23. Radko, vidíš, že je to o subjektivním pohledu a o vzájemnym dorozumění se... Mě se nic z tvých příspěvků nedotklo a jsem rád, že píšeš, co si myslíš. Jistě že ustoupit vždycky lze.

    Já se jen původním článkem snažil poukázat na to, že každý by se měl starat hlavně o sebe a nenahlížet druhýho svýma očima a komunikovat s ním na rovinu a kvůli tomu, že jsem uvedl ten příklad, se to takhle zvrhlo, což byla asi moje chyba...

    OdpovědětVymazat
  24. Mel by :o) Tim se definitivne loucim :o)) pro tuto diskusi samozrejme.

    OdpovědětVymazat
  25. Úplně Tě chápu,Tvůj přístup se mi zdá pochopitelný v tom případě..že skutečně neseš zodpovědnost za svá rozhodnutí, konání,názory..tzn.že třeba můžeš zůstat bez těch přátel( kteří zkrátka uvažují jinak než Ty ať k tomu mají jakýkoliv důvod).
    Ale mě se zdá, že Ty se na ně zlobíš. Že se jim divíš, že je řešíš..a to jediné se mi zdá divné.
    Protože stejně jako nechápeš Ty jejich přístup, oni nemusí chápat ten Tvůj.

    OdpovědětVymazat
  26. Sáro, teď jsem Tě asi moc nepochopil. Přijde mi logický řešení: \"Chceš? Nechceš.\" Klidně podruhé: \"Chceš? Nechceš. Tak si trhni nohou.\" Já s tim nemám problém. Prostě každej sdílíme jiný zájmy a tak je to v pořádku.

    Snad jen k tomu chápání, já chápu jejich pohnutky, ale že něco chápu ještě neznamená, že to schvaluju. Zlobím nezlobím, už je to dlouho, takže ne :) Ale hněv je negativní emoce a ne vždy ji zvládáme a mám pocit, že se mi to tady dost vrátilo, každopádně já tu odpovědnost přijímám, je to pro mě poučný. Ale nikoho neřeším, co bych tím komu pomohl?

    Bez někoho zůstat... Zaujalo mě to jako obecnej problém k zamyšlení. Zůstat se dá bez čehokoliv a kohokoliv, když člověk nemá na výběr, i bez někoho, na kom mu opravdu hodně záleží. A rozlišuju termíny kamarádi a přátelé. Ti první jsou lidi, se kterejma máš nějakou společnou činnost a prostě vedle nich trávíš čas - je jich všude hafo, rád je uvidim, ale obejdu se bez nich. To druhý skoro neexistuje :) Ale jsou to lidi, s nimiž si vzájemně dáš tu práci se chápat a sdílet spolu kus svýho intimního světa. A není to jen o tom snažit se pochopit, ale i dovolit druhýmu to snažení.

    OdpovědětVymazat
  27. Já chtěl jít dneska se ženou na džez, ale žena nemá peníze na tramvajenku a tím pádem ani chuť. Mohl jsem jí nabídnout, že jí koupím lístek, ale neudělal jsem to. Asi se mi zas tolik nechtělo se ženou na džez. (Pořád jsem nastydlý.) Takže jsme skončili doma u televize a počítače. Jako obvykle touto dobou. Ale v sobotu jsme byli v Loučni a když jsme se vraceli na nádraží, šla žena po silnici a já po cyklistické stezce. Ona měla dojem, že po silnici to bude kratší. Já nevěděl, ale kvůli psovi jsem volil raději cyklostezku. I s tou nejistotou, že nestihneme poslední vlak na Prahu. Zraněné city jsme mohli mít oba, ale měl je asi pes, který nějakou chvíli nemohl pochopit, že jsme se rozdělili. Nakonec si to nechal vysvětlit (nebo se smířil). Vlak jsme stihli všichni. I když chvíli jsem uvažoval, že nechám ženě v pokladně 200, pokud vlak nestihne (byla to její volba). Doufal jsem, že její city by to nezranilo. (A nakonec jediní, s kým se musíme doopravdy naučit vycházet, jsme my sami. O všechny ostatní skutečně postupně přijdeme. Což pochopitelně neznamená, že na nich a našich vztazích vůbec nezáleží.) A proč to tu píšu? Protože se mi líbí, že a jak se spolu domlouváte.

    OdpovědětVymazat