Byl jeden chlapeček, kterej si - jak už to tak děti dělají - často hrál. A - jak už to tak děti dělají - hrál si tak, že "věci" rozebíral. Jednoho dne když viděl, že na chodníčku je podezřele hodně mravenců, dostal nápad. Vzal to největší kladivo, který našel... no spíš to byla palice málem větší než on. A začal ty mravence hezky po jednom roztloukat. Kolik jich zabil? Desítky? Stovky? Prostě anonymní číslo.
Jiný den zase s kamarády našli žížalu a rozhodli se, že ji umučí. Šťouchali do ní klackem tak, až ji rozpůlili a pak úplně rozmázli. Pak chlapeček přišel domů a nadšeně o tom vyprávěl mamince. A maminka - jako bych její slova slyšel, jako by to bylo včera - mu říkala: "Chudinka žížalka... A chudinka její maminka, která na ni teď doma čeká a nemůže se jí dočkat. Víš jak jí asi je?"
Dneska nemůžu bezdůvodně zabít, nemůžu to vidět, je mi z toho zle. Když vidím pavouka, kterej třeba zatoulal do vany nebo do koupelny, jdu si ho odnést na zeď do pokoje, aby se neutopil. Nemůžu vidět, jak někdo zabije mouchu nebo vosu jen proto, že mu vlítne do bytu. Kdybych chtěl jedním slovem vyjádřit, k čemu snad jednou všichni dojddeme, použil bych slovo ahinsa. Jasně, nemůžeme žít tak, abychom nezabíjeli. Denně neúmyslně šlápneme na mravence, brouka, zabijeme spoustu drobných organismů. Ale můžeme si to uvědomovat, můžeme mít úctu k svému i cizímu životu a třeba i být vděční mravencům, žížalám, ale taky maminkám, že jsou našimi duchovními učiteli...
úctou k životu v matčině břiše.
OdpovědětVymazatÚcta k životu začíná tam, kde má člověk svobodnou volbu tu úctu přijmout.
OdpovědětVymazatzačíná a pokračuje s prožitkem. A maminka byla tak moudrá učitelka, že ti svým jednoduchým přirovnáním zprostředkovala takový prožitek, který jsi mohl pochopit a prožít.
OdpovědětVymazatDuchovní učitelé stojí na každém rohu, zametají ulice, léčí v nemocnicích nebo točí pivo v hospodě .... každý může být naším velkým duchovním učitelem, stačí jen dobře naslouchat a dívat se.
Jen maminkám (a otcům) je duchovní (i fyzický a jiný) růst svých potomků přímo přidělen jako úkol.
Je hezké, když svěřený úkol vykonávají tak dobře a přirozeně.
Je nádherné, když to jejich synové (a dcery) umí ocenit.
Řekls to mamince, dal jsi jí to přečíst?
a jak je to u tebe s duvodnym zabijenim? Treba slepice k obedu? Nebo kapra k vanocnemu stolu.
OdpovědětVymazatNejvice ucty k zivotu jsem videla u me babicky. Ona ctila kazde zvire. A hlavne je milovala. Bez rozpaku vytahla slepicu nebo kralika. Zabila a vykuchala. Udelala z nej peceni. Je to hrich? je to tyrani? nebo je to prirozeny vztah zivotu. Prirodni vztah. Normalni. Lidsky.
No, Lenko, jak jsem psal už v jinym článku: \"Takže když já budu mít někomu říct, že ho mám rád a že mi na něm záleží, ač je to v jejich případě nepopíratelná pravda, tak právě oni budou ti poslední, kterým nebudu mít problém to říct...\"
OdpovědětVymazatDruhá věc je, že jsem se vždycky svými rodiči cejtil nepochopenej...
Radko, to je ono, je to důvodný a můžu přece brát to zvíře na talíři jako dar a bejt mu vděčnej za to, že mi poskytuje obživu. Myslím, že si to neodporuje.
Tak to jsem rada Jayee :o) Fakt jsi me potesil.
OdpovědětVymazatK těm slepicím zabitým účelně a s láskou... Já nevím, mně to příjde tak mírně povrchní. I když to je asi příliš silné slovo. Když jsme schopni sněst nějakého tvora, který byl kdysi stejně živý jakomy, tak mi na tom nepřipadá nic uctivého.
OdpovědětVymazatHledal jsem jeden citát a nemůžu ho najít :( Ale bylo to něco v tom smyslu, že vegetarián je člověk, kterej nedokáže na svym talíři vnímat ječící rajče...
OdpovědětVymazatJo, tohle je nejčastější argument proti vegetariánství, ale přece jenom to rajče není tak živé, jako třeba králík. Ale vegetariáni/ky mají většinou ke své masové abstinenci ještě více důvodů. Ale ty už nesouvisejí přímo se ne/zabíjením živých tvorů, takže to tu raději rozebírat nebudu.
OdpovědětVymazatJinak mně vegetariánství ničím nevadí...
OdpovědětVymazatkdybyste me videli jit po desti, tak byste videli, jak skacu z mista na misto, protoze se bojim zaslapnout slimaky:), ale vegetarian nejsem - nezabijes bez nutnosti, to bych rekla. a nesnis nic, co bys bebyl schopen zabit. clovek nemuze byt vegetarian (aspon ne vegan), protoze historicky je vsezravec. dokonce rostlinna strava zcela postrada jeden vitamin - tusim, b12. ale muze zmensit konzumaci mrtvol na minimum, a vybirat neco, co aspon pred smrti dobre zilo.
OdpovědětVymazato ucte k zivotu jako takovemu - myslim, brouky to nekonci. i kvetiny podle me citi bolest, proto nemam moc rada rezane kvetiny - mne porad jde do hlavy myslenka, ze musi docela trpet, kdyz umiraji tak pomalu.
Jj, lik, taky nemám moc rád řezaný kytky...
OdpovědětVymazattaky nemusim rezane kvetiny
OdpovědětVymazatZensky.... chcete tim rict, ze kdykoli vam nekdo prinesl kvetiny, ze jste mu je omlatily o hlavu? Snad ne...
OdpovědětVymazatHmmm... nejsem si vubec jisty tim \"y\" ve slove \"omlatily/i\"... :/ Ach ta gramatika...
OdpovědětVymazatTi při chůzi před sebou zametají zem, aby náhodou nešlápli na mravence a nezabili ho.
OdpovědětVymazatTím ovšem dokonale přerušují mravenčí cestičky, které jsou vyznačovány na zemi chemicky. Mravenci ztrácejí orientaci a v osamění hynou po stovkách...
A trvalkám, vyšlechtěným ke kráse květu, velmi prospívá řez květů. Dodává jim sílu a prodlužuje život.
Tož tak.
Však já píšu, že život je založený na tom, že aby jedni přežili, musí jiní zemřít. Jinak zametání mravenců je jen ukázkou, že ani na sebelepších věcech se nemá přílišně lpět... :)
OdpovědětVymazatjá taky dbám na úctě k životu:) a jsem vegetarián...ale opravdu to má víc důvodů. já to maso nechci jíst proto, že většina masových výrobků ze supermarketů pochází z velkochových stanic a takových- ty zvířata tam trpí. jsou ve stresu. umírají ve stresu. a my ten stresový hormon sníme. a ještě koupí toho masa podporujeme prodej (což já tedy dělat nebudu.) podporuju ekofarmy,páč podle toho aspon, co se o nich píše, byť je to možná extrém druhý (žádná hnojiva a další syntetická chemie a věci podporující/zvýrazňující to a ono), a někdo to může chápat jako výzvu \"zpátky na stromy\", podle mě je to ten _lepší_ extrém_ pro mě rozhodně. Co se týče řezaných květin...někde na svým blogu jsem psala, že nenávidím, když vidím květinu umírat ve váze. Kolem takových je sice strašně moc víl, aby jí to zpříjemnili ale...tak,no. Kytky jinak miluju,a teď jsem jednu dostala. Neomlátila o hlavu,dávám jí každý den když mi to vyjde 2x za den Reiki,měním vodu,...ehm:)) mně taky dát kytku. no. tak to by asi stačilo:)) taky jsem chtěla říct, že mě tvůj článek zaujal:) víc takových lidí..
OdpovědětVymazatChápu tvoje pohnutky... a děkuju za komentář :)
OdpovědětVymazat