Občas mě překvapí, jak lidi, od kterých asi podvědomě čekám, že berou život citlivějc než já, se k problémům stavěj tak nějak realisticky a docela statečně. Přitom já se vždycky víc bojim o ty lidi, jak oni něco přijmou nebo nepřijmou, jak se s něčím vyrovnají nebo nevyrovnají. Tak mě to pak vždycky potěší, protože já ho tak taky beru a nemám z ničeho strach a teď jsem si zase jednou potvrdil, že bát se o city druhých při vlastní emocionální relativně stabilitě je zbytečnost, vůči sobě nezodpovědnost a vůči ostatním neopodstatněná nedůvěra. A člověk je stejně úžasnej tvor - jsme Bohové a ne že ne :) Kolikrát se utápět v úzkosti a realita je pak trochu snazší... No možná je to jenom trénink, nevím. Možná druhý nemaj takový myšlenky jako já. Možná si ty věci odžívám ve vlastních představách...
Přemejšlim ale, jestli je pak lepší se v něčem šťourat a k něčemu dojít, což podle mě může mít docela negativní výsledky, teda pokud si člověk tolik nevěří... Asi mám sklony k magickýmu myšlení, občas se bojim na některý věci pomyslet. Vždycky si říkám, jak mě tohle vůbec může napadat a následně jestli představy souvisej s realitou. Jestli pozitivní představy navozujou pozitivní realitu a negativní představy negativní realitu... Nevím, bojím se to domyslet. Takže možná bude lepší to nedomýšlet a mít pozitivní představy. Věřim, že se to dá změnit. Někde jsem to tu psal v komentáři - citát Alberta Schweitzra (snad se to tak skloňuje, neumim česky :)), že modlitba mění lidi a lidi mění svět. A já věřim, že člověk může změnit sebe a tim změnit svět.
Asi mi nerozumíte, že? Chtěl jsem psát o tom uvnitř, ne o tom venku. To nevadí, přeju pěkný prožití svátků. Já teda chci sám taky prožít pěkný svátky a nezatěžovat se zbytečnostma, protože pak by nám na ty důležitější věci než zbytečnosti už nemusela zbýt síla... Takže letošní svátky budou určitě fajn, zasloužím si je, zasloužíme si je všichni. Tak se taky nezatěžujte a dělejte si radost, stačí jen ten úsměv, kterej udělá radost vašim blízkým. Usmívejte se na ně a změníte tím svět.
Dík za přání.
OdpovědětVymazatPřiznám se, že jsem hledala u tebe Lenku a už jsem se začetla.
Rozumím ti,a mám ty samé pocity a zkušenoszi.Často se fakt bojíme zbytečně.A pak jsou věci, kterým stejně neunikneme. Vím, opravdu vím, ale někdy ani letitý ténink a to, že vím...no někdy to stejně nezvládnu.Ten zbytečný strach.Marně se neříká, nech to konovi, ten má větší hlavu :).A taky se občas bojím na některé věci pomyslet a vyháním ty myšlenky od sebe. I tady vím, že je to něco, co nás zbytečně vyčerpává.
jsi byl nějakej melancholickej koukám.
OdpovědětVymazatDon´t worry, be happy. :-)
Doufám, že tě to po vánočce a po cukroví přešlo.
Samozřejmě, že pozitivní myšlení - pokud je spojeno i s pozitivním cítěním a hlubokým pozitivním prožíváním a ne jen s nějakým navrchpozlátkem nese krásnej život.
A naopak opak.
Jaký bát se pomyslet? Strach je to, co otvírá dveře negativnímu. Všechno špatné se může stát, koneckonců se to stalo milionkrát. Ale i kdyby se to stalo, zvládneme to a najdem si v tom tu svou radost, jedině tak se dá zvítězit nad strachem. Prostě se ho přestaneš bát a budeš vědět, že si můžeš myslet na co chceš, ale protože nepříjemný věci vyvolávají nepříjemný pocity, proč by to normální člověk dělal, žejo? :-)))
Krásné Vánoce po Vánocích, to máte fuk, tak třeba krásný nový rok a nejen ten.
on mě tu někod hledal? Co jsi potřebovala? Měla jsi chuť na vánočku ode mne? Já neměla čas brouzdat po netu, jedla jsem, vařila jsem, konverzovala s příbuznými, jedla jsem, myla nádobí, konverzovala s příbuznými.... :-) Jednou za rok se to dá vydržet.
OdpovědětVymazatnic extra jsem nepotřebovala a na netu jsem sice byla, ale ne zas taK, abych nestíhala mýt nádobí, vařit a mýt nádobí a ještě dost jiného.I na konverzaci došlo :)Ale ta u mě funguje i mimo Vánoce,No,bála jsem se jestli ses nevypařila :)))
OdpovědětVymazat