Nesnášim, když lidi dělaj věci napůl, když je nedělaj naplno. Pokud poslouchám hudbu, tak je to to hlavní, co dělám. Nemám ji jako pozadí, prostě dělám to, že ji poslouchám. Stejně tak když jdu běhat, tak prostě běhám, neberu si s sebou mp3, ale soustředím se na pohyb. Maminka se mi dřív vždycky smála, že si při jídle strašně prohlížim ten rohlík nebo housku. Přitom já to bohužel nedělám vědomě. Při jídle většinou přestanu vnímat svět a žiju jenom v nitru, což je hrozná škoda. Vnímat chutě a vůně, to bych rád uměl prožít, ale moc se mi to nedaří...
Ale co mi vadí hodně je neúplnost vnímání v komunikaci. Můžu se bavit s kýmkoliv o čemkoliv, může to být s přítelem nebo s úplně cizím člověkem, kterej mi je lhostejnej... Ale musim se na to soustředit, musí tam být ten kontakt. Musím se v tom aspoň v tu chvíli angažovat a bejt přesvědčenej, že s druhym člověkem něco sdílim, přestože mi to může být minutu po rozhovoru jedno. A musí to být oboustranný. Nebavěj mě dva monology, kdy se ti lidi vůbec neposlouchaj, ani přikyvovat někomu, koho vůbec nezajímáte, jenom se chce vykecat a používá vás jako odpadkovej koš na slova. Naopak mě to dost znechucuje.
Chci v životě dvě věci: PLNĚ VNÍMAT a... možná to zní nehorázně egocentricky, ale přesto... BÝT VNÍMÁN...
Jayee, tomu rozumím.. a když mám absolvovat návštěvu příbuzných neschopných dialogu, co své okolí berou pouze jako obecenstvo, je mi zle týden před a po.. takže do nového roku Ti přeju hodně setkání zcela jiných a žádanějších :-)
OdpovědětVymazatDíky, Sabe, nápodobně :-)
OdpovědětVymazat