Už dva články se týkaly šalin a teď je tu další:
Do šaliny nastupuje slečna kolem 20 let (bílá) s o něco mladším chlapcem (tmavým). Ty barvy pleti tu uvádím kvůli pozdějšímu zamyšlení. Chlapec jeví výrazné známky mentální retardace, slečna ho usadí a sedne si za něj. Na příští zastávce nastupuje starší pán a požádá chlapce, jestli by ho nepustil sednout. Slečna vyskočí a situaci pánovi vysvětlí. Pán se omlouvá. Ale co mi po tomhle všem prošlo hlavou? Jak už jsem psal, slečna byla světlé a chlapec tmavé barvy pleti, čili... Buďto byli vlastní sourozenci, o čemž pochybuji :-) Nebo byla ona jeho osobní asistentka, nebo byli oba z pěstounské péče, nebo byla ona dítětem rodičů, kteří si ho osvojili (je-li to právně možné u těžké mentální retardace). Možností je hodně, ale připustíme-li tu (před)poslední, napadla mě zásadní otázka: Mají pěstouni nebo rodiče morální právo vystavit staršího "sourozence" tomu, aby se staral o nově přijaté/osvojené dítě s těžkou mentální retardací?
A protože se to netýká přímo mě, klidně vám ponechám velký prostor k diskuzi... Zajímají mě vaše názory.
vypadlo ti z otázky časové hledisko-občas, někdy, pořád..Ale říkám že ano, mají.Stejné jako by se rozhodli nechat si vlastní dítě, o kterém by věděli že se s takovým postižením narodí. Forma průniku nového života do rodiny snad není to nejdůležitější. V téhle rodině se pak možná budou mnohem snáze snášet tchyně a zeť..:-)
OdpovědětVymazat:-) hm... a mají rodiče vůbec právo na to, aby vystavovali jakéhokoliv staršího \"sourozence\" tomu, aby se staral o jakékoliv jejich dítě?
OdpovědětVymazatMyslím, že chtít mohou. Otázkou spíš je nakolik jsou respektovány námitky a přání těch sourozenců..
jakože se mám zeptat původních sourozenců jestli chtějí nové sourozence..a totě bychom se daleko dostali:-) Přímo k otázce, zda je lepší dostat to co chci, nebo to co potřebuji..
OdpovědětVymazatad 1: Myslím, že forma průniku do nové rodiny je naprosto zásadní. Nechat si vlastní dítě je normální, protože je vlastní a protože je to tak prostě dáno (ať už bohem, osudem nebo přírodou).
OdpovědětVymazatad 2: Dobrá otázka, to mě nenapadlo :-) Připadalo mi to jasný. A mám pocit, že děcka většinou chtěj mladší sourozence, ne? :-)
Jayee, taky myslím, že mají. Jen jde o otázku poměru času, kolik ho starší tráví péčí o mladšího a kolik má prostoru sám pro sebe - měl by být přiměřený věku a potřebám staršího. Neuznávám situace, kdy starší dítě se dostává na úrověň asistenta a je přetížené. Myslím, že přiměřenou péčí o mladšího starší jen víc získává do života a není žádným tajemstvím, že takto vedení sourozenci mívají více rozvinuté sociální cítění, mají odpovědnější vztah k dětem..
OdpovědětVymazatOno to je dvousečný, sabe, získává víc do života, ale jak píšeš, nesmí to být na úkor vlastního dětství...
OdpovědětVymazatNo právě, jenže myslím, že najít tu přiměřenou hranici není lehké a každý ji máme nastavenou jinak i u zdravých dětí.. jen bych nerada, aby mi jednou vyčítaly moje děti, že jsem je přetěžovala.. tak doufám, že držím přiměřeno na přiměřené hranici :-)
OdpovědětVymazatdeckajednou vycitaji vsecko. kdyz je pretezujeme tak ze je pretezujeme a kdyz je nepretezujeme tak ze je nechavame lajdat.
OdpovědětVymazatproste si pokazde neco vymysli :o)) a toje dobre, tim se osvobozuji od rodicu.
Jinak to tipuju, ze slecna mohla byt asistentka a ze si privydelavala behem studia.
asi byla dospela. A v tomto veku si vetsinou slecny jiz delaji co chteji.
Tohle už je skoro mimo, ale... Nemyslím.. (že by zdaleka všechny děti chtěly mladší sourozence.. Vždyť.. do upřímného důsledku vzato... co dobrého jim vlastně přinese?) :-)
OdpovědětVymazat9. vedouci postaveni
OdpovědětVymazat10. To pravděpodobně jo.. ale sebere jim punc jedinečnosti.. (Čímž neříkám, že žádný dítě nechce mladšího sourozence.. jen říkám, že některý to může trochu naštvat :-) Aspoň v první chvíli..)
OdpovědětVymazatjedinacci byvaji hodne osameli. teda ja jsem jedinacek a sestru nebo i brachu jsem si strasne moc prala. Tak moc ze rodice dokonce uvoazovali o adopci :o)) a muj nejmensi mazanek (treti dite) chtel taky za kazdou cenu jeste sourozence. BYl z toho nestastny ze je posledni.
OdpovědětVymazatJá se vrátím k původní otázce. Domnívám se, že u pěstounů to je tak, že si vyžádají souhlas celé stávající rodiny, tedy i dětí, jestli jsou ochotny přijmout dalšího člena a jakého. Nemohou si dovolit, aby přišlo dítě, které bude ostatními nenáviděné, odmítané apod.
OdpovědětVymazatK další debatě mohu jen podat svědectví, že jsem setkala s dívkami (dvěma různými), které si stěžovaly na sebe, že jsou rozmazlené, a na rodiče, že je rozmazlili. Když pak přišly do jiného prostředí, kde si děti pomáhaly a dělily se o to málo, které by ani slečně nestačilo samotné, viděly svou nedostatečnost.
Zajímavé.