Vliv jízdy MHD na mezigenerační solidaritu

Jízda v MHD toho může, jak už psala kdysi Míša, ovlivnit hodně.

Za měsíc v Brně jsem si stačil všimnout jistých specifik... Ravik si mi před pár měsíci stěžovala, že ve vídeňské MHD se lidi vzájemně nepouští sednout. No to je celkem běžnej stav, jak ho znám od nás z Mechova, řekl jsem si a nepřikládal tomu zásadní váhu. Jenže v Brně se lidi vzájemně POUŠTÍ sednout a co je nejhorší, je to nakažlivý a pohltí to i nás líné a nevstřícné egoisty :P Obzvláště ranní cesta šalinou, pokud si sednete, velmi pravděpodobně přinese vztyk již na další zastávce a při dalších snahách si sednout je z toho skoro dělání dřepů.

"Čím to, že za 4 týdny v Brně jsem pustil sednout víc lidí, než za 4 roky v Hradci," lámal si hlavu můj SRPS (systém racionálního potlačování svědomí). A pak jsem došel k uspokojivému závěru! V naší MHD jsou sedačky všude po dvou a hodně lidí (často včetně mě) radši zůstane stát, než by si k někomu přisedla, a tak je ve voze téměř pořád dost volných míst k sezení a není třeba nikoho pouštět Prostě stačí, když SRPS prohlédne autobus a vidí nějaké volné místo... Naproti tmu ve starých typech šalin jsou sedačky po jedné,takže si volná místa všichni hned rozeberou.

A co z toho vyplývá?

1) SRPS je kvalitní program a všem ho doporučuji...

2) Čím míň možností podpory a čím míň spoléhání na druhé, tím víc solidarity... Tak tomuhle se říká pravicová demagogie, že jo ;)