Berlín

Tentokrát ne na filmovém plátně :)

Začátek výletu do Berlína proběhl bez komplikací, tentokrát jsem se nemusel vracet pro jízdenku, protože měl jízdenky na starosti někdo jiný. Mě už radši využívají jen na vymýšlení trasy :)

Již doma jsem posbíral spoustu cenných rad ve stylu "Jestli budete poblíž Ostbahnhof, tak to vemte na Karl Marx Allee a po ní až na Alexe, tam je to pěkný, Rote radhaus taky dobrý a pak přes řeku a na ulici Unter den Linden až k Braniborský bráně a tam buď k řece a k Reichstagu a nebo na druhou stranu na Potsdamerplatz," případně důležitější rady ve stylu "Nejlepší kebab maj na Wriezener Karree nebo ulici Pařížský komuny a když ho nenajdeš tam, tak si ho kup kdekoliv na východě, páč tam je lepší a na západě je dvakrát tak drahej." :) Protože jsme bydleli poblíž Frankfurter Allee, která navazuje na Karl Marx Allee, tak jsem na základě získaných informací zcela sám vymyslel trasu... ehm, nemusim to sem zkopírovat ještě jednou, že? :D

Poté, co jsme nalezli náš hostel (a bylo to někdy po půlnoci, protože jsme do Berlína dorazili o půl dvanácté v noci), jsme našli na dveřích cedulku se vzkazem, že dva z nás spí na U5 a jeden na U2 a že v případě problémů máme zavolat, zrada! Největší problém však vyřešil kolemjdoucí děda, který nám chápavě otevřel dveře a my se tak nemuseli vloupat dovnitř ani nikomu volat. Dohodli jsme se, že já s L. budeme spát na U5 a M. na U2. Na U5 jsme narazili na dvě krásné Američanky. Při co možná nejminimalističtější výměně informací jsme se od jedné z nich dověděli, že o České republice ví to, že existuje a že je tam Praha. Holky sice asi chtěly spát, což dávala jedna najevo klapkami na oči, ale na hostelech se nespí a my si v trojúhelníku podávali flašku do 3 do rána...

Ráno jsme vše zaplatili (i když by o nás asi ani nevěděli, kdybychom to neudělali) a vydali se na naši trasu... víme, že? ;) Při nekonečné cestě po Frankfurter Allee a navazující úplně stejnou Karl Marx Allee jsem si vyfotil Frankfurtskou bránu, tedy nejdřív jednu půlku a pak druhou, než mi asi po dvou stech metrů (nebo metrech? Narazil jsem na nejhorší jazykové dilema svého života... Logický mi přijde jedno a říká se druhý... Dee, pomož!) došlo, že "to patří k sobě" :) Po zkontrolování názvu stanice metra mi dokonce i doklapjo, jak se "to" jmenuje :) Následně jsme došli na Alexandrplatz a při pohledu na frontu pod Fernsehturmem jsme pochopili, že nahoru tedy naše cesta nepovede...  Dál jsme prošli celou trasu a pokračovali jsme na Budapester Strasse k restauraci Romiossini, kterou jsem na základě článku vyhlásil místem našeho oběda. Co na tom, že to bylo dalších asi 5 kilometrů navíc ;) Dali jsme si výživný oběd a začli jsme testovat piva. Již v prvním kole volby zvítězil jednomyslně kandidát Achilles a porazil tak protikandidáty Warsteinera a gespritzt cosi... druhého kola se tedy zúčastnil sám ;)

Po vydatném obědě se nám sice nikam nechtělo, ale nakonec jsme se došourali na Kurfürsten Damm ke Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche, což je jedna z nejzajímavějších staveb v celém Berlíně a odtamtud jsme se odebrali S-Bahnem k dalšímu cíli naší cesty, Olympiastadionu. Jelikož jsme nemohli najít automat, o němž bychom byli přesvědčeni, že by nám vydal jízdenku na S-Bahn, šel jsem vyjednávat k pultu s informacemi a svojí brilantní (psssst!) angličtinou jsem vyjednal 3 lístky a ještě informaci, že to jede z "platform five" :) Olympiastadion jsme si prošli za 4EUR, ale rozhodně to stálo za to. Vrátili jsme se do centra, našli Checkpoint Charlie, kde jsem si konečně koupil kebab (no přece jen to bylo na hranici, takže chuť už byla západní, ale cena ještě východní :D) Pak už jsme se odebrali do Penzionu Dahlem, kde jsme spali druhou noc.

Slečna na recepci nemohla pochopit, že Luděk je křestní jméno, příjmení si nezapsala, protože mu nerozuměla a druhý den nám vystavila účet na jméno Hr. Ludeck :) Zimě v pokoji jsme se snažili předejít puštěním všech elektrických spotřebičů, ale moc to nepomáhalo... Nakoupili jsme si u benzinky plechovky piva (od všeho jednu) a krásně usnuli ;)

Druhý den vedla naše cesta k Berlínské zdi, jejíž největší úsek je na Mühlenstrasse. Vydali jsme se tedy na Mühlenstrasse na Pankow, kde jsme po důkladném prozkoumání shledali, že "tohle je východ jak vyšitej a tudy zeď nevede". Při důkladnějším pohledu na seznam ulic v mapě se však ukázalo, že těsně nad "Mühlenstrasse (Pankow)" je v seznamu "Mühlenstrasse (Friedrichshain)"... Aj, chybička :) Druhý pokus se uskutečnil hned a byl o poznání úspěšnější (včetně fotky olizujících se Honeckera s Brežněvem)... Odtud už jsme šli pěšky až na Hauptbahnhof, ze kterého jsme odjeli domů...

Doma jsme pak vedli s kamarádem, od něhož jsem měl rady, zajímavou debatu:

kamarád: Co říkáš na ten kontrast moderny na Postdamerplatzu s tim zbytkem zdi?

jayee: Cože, na Postdameru je nějaká zeď?

kamarád: Jasně (posílá mi fotku).

jayee: Já viděl jen těch 1300 metrů u East Side Gallery.

kamarád: To zas neviděl já.

jayee: (posílám mu fotku)

kamarád: Tak tu jsem neviděl, což je divný, protože po tom mostě v pozadí jsem šel... Tomu se říká pro stromy nevidět les :D

 

Fotodokumentaci výpravy naleznete na adrese http://picasaweb.google.cz/10jp01/Berlin#