Nebudu tady řešit smysl života a životní úkol, začnu po malejch krůčcích... Proč člověk v životě vůbec něco dělá? Potřebuje k tomu nějakou motivaci. V zásadě existujou dvě skupiny teorií motivace. Jedny vycházej z hédonismu, tzn. člověk něco činí, aby se cejtil dobře. Druhý vycházej z toho, že člověk dělá něco, aby udržel vyrovnej stav, říkejme tomu třeba teorie homeostatický. No, dejme tomu, že to nemusí bejt čistě tak nebo onak a že se můžou ty motivy v různym poměru kombinovat. To je celý :)
Ale ne, kdepak, chyba ;) Vytratil se z toho noogenní rozměr. Jinými slovy potřebujeme nějakej úkol, kterej plníme, abychom byli spokojený a musíme vědět proč to děláme. Samotnej stav, kdy se nic neděje a není nikde problém, není zrovna kdovíjak šťastnej. (A tady doporučim Elisabeth Lukasovou, moc hezky se čte :))
A člověk potřebuje ke štěstí "být tím vším, čím člověk může být" (tímto zdravím kolegu Maslowa:)), sebeaktualizovat se, nebo "rozvíjet vědomí". Mít smysl, tvořit a prožívat při tom peek experiences nebo extatické zážitky flow, což jsou „nanejvýš žádoucí stavy, ve kterých člověk za sebou zanechá své zapojení do sítě účelů a cílů a ponoří se do osvobozujícího proudu zážitku.“ (Mihaly Csikszentmihalyi - toho pána jsem sem napsal hlavně proto, abych si na něm vylámal klávesy a aby mi pak ty vylámaný klávesy přišla Lenka vyluxovat :))
Ale jinak všechno v přírodě má tendenci se sebeaktualizovat nebo "rozvíjet vědomí", takže bych se vrátil na zem a nedělal bych si s tím filozoficky hlavu ;)
Taky všechno musíš vykecat, jayee.... :-)))
OdpovědětVymazatA co když \"k jezeru mě cos pohání, k jezeru mě cos nutí, nic doma, nic mi po chuti\"? To je podle Maslowa nebo podle Lukasové? Nerada bych chodila k jezeru jen tak....... :-)))
Jinak hezký. Po malej krůčcích, jo! (Letos se naučíme v matematice čtyřku a když nám to dobře půjde, tak za rok, možná za dva, si můžeme troufnout na pětku.:-) )
To je správný, drž se autorit ;-)
OdpovědětVymazatNo a proč ne, když máme dost času? Těch inkarnací ještě bude... :)
Jayee, cítím se trochu polichocen a trochu nesvůj: můj nick v úvodní větě ze mě činí adresáta postu, což mě lehce znervozňuje. Uklidňuje mě jen to, že na blogu si člověk spolu s přezdívkou nasazuje i Gygův prsten neviditelnosti...
OdpovědětVymazatDíky za plejádu autorů. Většinu znám jen velmi zhruba a z druhé ruky, takže k nim bohužel nemůžu nic říct.
No a co dodat k tomu ostatnímu - k tomu \"malýmu krůčku\"? Až na to \"rozvíjení vědomí\", který mi pořád není moc jasný (ledaže by to mělo něco společnýho s Teilhardem de Chardinem), stále to jsou všechno - jak se mi zdá - jen ozvěny antiky, především Aristotela. Asi proto zůstanu prozatím u něj, abych to měl z té úplně \"první ruky\" :-)
PS: teď koukám, že moje \"odpověď\" si nese nos dost nahoru. Tak jsem to nemyslel. Prostě jsou mi bližší antický autoři, který na tyhle otázky dávají obšírnou a nejednoznačnou, ale snad o to propracovanější odpověď, která víc otázek dává, než kolik jich \"řeší\", a neustále člověka nutí promýšlet věci znovu a - snad - lépe. A samozřejmě že ne jenom pro myšlení, ale proto, aby člověk líp žil. Je jen škoda, že číst Aristotela v češtině je skoro zbytečný, protože Křížovy překlady téměř nedávají běžnému čtenáři šanci porozumět, o čem je vlastně řeč...
OdpovědětVymazatTak jsem tvůj původní příspěvek opravdu nevnímal... Jen nejsem ve filozofii moc doma. Pierra Teilharda de Chardin jsem zkoušel číst někdy na gymplu (dvakrát) a skončil jsem v obou případech kolem strany 30... Myslim, že filozof by měl psát tak, aby ho byl schopen pochopit i prostý lid :) Aristotela jsem nečetl ani v češtině ani v řečtině (což by trvalo tak 10 let :)) a nemám to v plánu.
OdpovědětVymazatA co kdybys Rincewinde udělal něco pro lidstvo a něco z Aristotela ocitoval... přeložil jej do češtiny... P.S. ve které řeči jsi jej četl ty?
OdpovědětVymazat(ani já nevnímala tvůj příspěvěk s nosem nahoru)
No, to je těžký. Texty, který jsou psány \"pro prostý lid\", tedy přístupně a řečí, které každý rozumí, mají zcela zásadní nevýhodu: sotva donutí člověka k opravdovému (za)myšlení, protože dotyčný má - zpravidla mylný - dojem, že dané věci rozumí a že mu autor jen v ucelené formě říká to, co sám už dávno ví, že mu de facto potvrzuje jeho \"vlastní zkušenost\". Takový \"čtenář\" je bohužel odsouzený k \"nevzdělanosti\". Kdo si v knihách pouze potvrzuje svoje vidění světa a věcí, ten se z nich nemůže nic nového dozvědět a musí spoléhat jen na \"své\" vidění světa a svou zkušenost; čte si pro zábavu, nikoli pro poznání.
OdpovědětVymazatCitovat z Aristotela by asi nebylo k ničemu; až mě něco přiléhavýho napadne (třeba jako komentář k nějakýmu postu), tak to třeba zmíním. Nejde samozřejmě o citace, ale o to, že \"velcí filosofové\" jako Platón, Aristotelés, Schelling, Kant nebo Heidegger či Derrida (a celá řada jiných) dokázala vidět věci \"do hloubky\". Jejich texty jsou proto zpravidla \"nesrozumitelné\", protože se snaží formulovat pohled, který sahá \"dál\" nebo \"hlouběji\" než naše běžné \"povrchní\" rozumění. Citace - krátká věta vytržená z kontextu - nám proto zpravidla moc neřekne, zvlášť pokud do ní promítneme své povrchní rozumění. Když se chce člověk zabývat filosofií, je to na dlouho a je to náročná práce, která navíc vyžaduje i živý rozhovor s někým, kdo to čte taky. Proto už - narozdíl od doby před pár lety - nikomu filosofii nevnucuju; ať si každý čte, co uzná za vhodné, já si ale budu stále myslet, že většině \"srozumitelných\" autorů je možná dobře rozumět, člověk se však od nich nedozví nic moc nového.
Jinak k tomu postu: myšlenka \"zacílenosti\" (alias \"motivace\") coby základní odpovědi na otázku \"Proč (něco konáme)?\" je pro Platóna i Aristotela naprostým základem. Na začátku Etiky Níkomachovy Aristotelés píše, že veškeré lidské jednání (zkoumání, vědění, rozhodování etc.) směřuje \"k nějakému dobru\". Zvláštní úvahou pak dochází k tvrzení, že existuje cíl (\"motiv\", \"smysl\"), ke kterému vposledku směřuje každé (!) jednání, věškerá lidská činnost. Označí jej titulem \"nejvyšší dobro\" alias blaženost (řecky EUDAIMONIA: tedy štěstí, šťastný život) a (po pár peripetiích a dílčích úvahách) řekne, že je to uskutečnění (či realizace) (lidské) duše ve shodě s rozumem z hlediska \"zdatnosti\" (ARETÉ: od slova ARISTOS: nejlepší, tedy skvělosti, výtečnosti). Výkladem toho, co vlasntě ona \"zdatnost\" (tedy ctnost, skvělost, výtečnost) znamená, se pak zabývá téměř po celý zbytek Etiky Nikomachovy. (PS: \"zacílenost k dobru\" vidí Aristotelés i Platón v jakémsi smyslu i v přírodě: to je ta slavná \"konečná příčina\": causa finalis).
Uf. Jdu za svými povinnostmi. Sorry, že jsem se tak rozepsal...
PS: A co se týče těch dvou variant, hédonismu a (řekněme) homeostázy, to jsou myšlenky starověké filosofie \"par excellence\", o nichž najdeme u antických autorů celou škálu podob. A - jak jinak - Platón i Aristoteles se k nim vyjadřují také. A vůbec ne nějak banálním způsobem, naopak: jejich odpověď je velmi důmyslná :)
OdpovědětVymazatad 7: Tak to je ale potom filozofie poněkud na nic, je-li pouze pro vyvolené. Trošku deterministický pojetí, ne? Intelektuál si možná myslí, že věci, který jemu připadaj banální, dávaj ostatním mylnej pocit, že všemu rozumí, ale to je absolutní blbost... Znám málo lidí, který jsou schopný číst text s jakoukoliv myšlenkou, natož mu povrchně porozumět. Jinak se tedy dobrovolně hlásím k nevzdělaným, opravdu nevím, proč bych měl pošetile hledat poznání v knihách (ale o tom jsi psal už dříve ty)... Pokud čtu, dělám to opravdu pouze proto, že mě to baví, ne pro hledání poznání. Jinak z těch, kdo sice neříkaj nic zvláštního, ale uměj to hezky podat, můžu jmenovat Milana Machovce. Ale ani nezastírám, že nemám rád intelektualismus. Když na mě někdo s intelektualismem, já na něj s agnosticismem...
OdpovědětVymazatP.S. Co se týče mýmu vztahu k filozofii, když jsme na gymplu na společenskovědním semináří měli na známku rozebírat nějakej text Descarta, tak jsem podepsal svůj papír a pod to napsal \"viz Petra\" a bylo to za 1 ;)
OdpovědětVymazatMít schopnost samostatného úsudku je jedna věc, dokázat porozumět cizímu, tzn. JINÉMU mínění (ať už v rozhovoru nebo v textu) druhá. K filosofii je potřeba obojí, přičemž spíš to první je otázkou \"vyvolení\": jen pár lidí je opravdu s to samostatně uvažovat. To druhé se dá naučit.
OdpovědětVymazatNerozumím tomuhle: \"Intelektuál si možná myslí, že věci, který jemu připadaj banální, dávaj ostatním mylnej pocit, že všemu rozumí, ale to je absolutní blbost.\" - reaguješ na to, co jsem napsal, ale špatně sis to vyložil. Mluvím o vlastní zkušenosti s některými texty; o zkušenosti, kterou navíc vidím skoro pořád kolem sebe. Existují knihy, které nebanální otázky vykládají způsobem, který je přístupný každému. Mají bohužel jednu zásadní nevýhodu: člověk pak přehlídne spoustu důležitých a \"hlubších\" myšlenek, které přitom v textu nepochybně jsou. Znám to z vlastní zkušenosti (např. \"Malá filosofie člověka\" od Sokola nebo \"Myslet sociologicky\" od Z. Baumana aj.).
Jinak tvoje averze vůči \"intelektualismu\" je nádherná :)) Pokud se na věc díváš takhle, počítám Tě k vyvoleným-nevzdělaným.
A zda je poštetilé hledat poznání v knihách? Pošetilé je myslet si, že většinu toho, co člověk ví, tvoří \"jeho vlastní názor\". Naprostá většina toho, co (si myslíme, že) víme, je převzatá od jiných (namátkou: jazyk, který nám činí svět srozumitelným; základní \"informace\" o světě, díky nimž se vyznáme v každodenním obstarávání atd.). Říká se tomu zkráceně kultura. Pochází od latinského \"colere\", tedy pěstovat, pečovat o něco, co jsme převzali, co jsme tedy nevytvořili a co předáváme dál, k čemu občas někdo (jako např. Mozart nebo Einstein) přidá něco nového, co se pak stane součástí \"kultury\". Bohužel v dnešním světě se slovo kultura stává synonymem zábavy a zábavního průmyslu. Proto mě vůbec neudivuje, že původně kulturní činnost pokládáš za pouhou kratochvíli.
PS: Váš pan učitel na gymplu měl smysl pro humor.
Budeš se možná divit, ale v podstatě se vším souhlasím. Jenom bych neužil tak hnusnej termín jako \"kratochvíle\", to fakt ne. Můžeš něco dělat, aby sis tim krátil dlouhou chvíli, ale můžeš něco dělat, protože tě to prostě baví, což neznamená, že tě to nemusí obohacovat. Nicméně bych ani jedno nedělal, pokud by mě to nebavilo, nebo pokud bych nemusel... Jinak to, kam mě počítáš, mi nijak zvlášť neimponuje, nemám potřebu hrát si na to, že kdybych chtěl, tak bych mohl něco víc než ostatní... Člověk vždycky může, ale ne vždycky chce.
OdpovědětVymazatP.S: S naším panem učitelem jsme byli docela dobří kamarádi ;)
Potíž je v tom, že dozvědět se něco nového často vyžaduje schopnost zpochybnit a třeba i opustit svoje zažitý, zpravidla jen převzatý a doposud neproblematicky přijímaný \"pravdy\", k čemuž (a) není většina lidí ochotna svolit a co (b) rozhodně není moc příjemný. Proto dělat jen to, co člověka baví (čili \"nechat se vést příjemností: hédonismus) nemusí být zrovna správná cesta k poznání.
OdpovědětVymazatJinak té zmínce o \"hraní si na něco\" nerozumím, podobně jako předchozí poznámce o tom, co si myslí \"intelektuál\"; nějak nejsem schopnej zařadit je do kontextu téhle diskuse...
Jestli něčemu nerozumíš, tak jsem jen chtěl naznačit, že na vyvolený nehraju...
OdpovědětVymazatA jestli se nechávám něčím vést, tak to neni hédonismus, ale rozum, intuice, morálka...
My mezi nami \"zenami\" pomerne presne rozlisujeme hrani si na neco a realne neco. Kdyz neco je realne tak to skutecne prozivame, jsme prozitek sam. Kdyz je to jenom jako tak delame ze to prozivame :o) A spise pozorujeme. Pak je to jako.
OdpovědětVymazatJe v tom rozdil jako mezi zivotem a smrti. Nebe a dudy. To jen pro vysvetleni \"jako\"