C. S. Lewis: Rady zkušeného ďábla

Tuhle knížku jsem dočetl cca 14 dní zpátky, ale jelikož jsem děsně línej, tak jsem s psaním o ní otálel...

... až tu špinavou práci za mě odvedl Wu :) Ačkoli vždycky píšu, že recenze neumím psát, tak se teď nemusím vymlouvat a rovnou sem šoupnu link :)

Ale aspoň vytáhnu pasáže, který se líbily mně:

"Lidé žijí v čase, ale Nepřítel jim za cíl určil věčnost. Myslím, že si tedy přeje, aby věnovali pozornost hlavně dvěma věcem: věčnosti a tomu časovému úseku, který nazývají Přítomností. Vždyť přítomnost je ten bod, ve kterém splývá čas s věčností. Lidé vnímají přítomný okamžik (a jedině ten přítomný okamžik) podobně, jako Nepřítel vnímá celou skutečnost; jen v tomto okamžku se jim nabízí svoboda a realita. Nepřítel by si tedy přál, aby se nepřetržitě zabývali buď věčností (což znamená zabývat se Jím samotným), nebo Přítomností; aby hloubali o svém věčném spojení s Ním nebo o odloučení od Něho, nebo se řídili hlasem svědomí, který právě slyší; aby snášeli nynější utrpení, přijímali nynější milost a děkovali za radost, které se jim právě dostalo."

"A mezitím si laskavě uvědom, že zamilovat se nemusí být samo o sobě výhodné ani pro tebe, ani pro Nepřítele; je to prostě příležitost, které se my i On snažíme využít. Stejně jako většina věcí, se kterými lidé tolik nadělají - jako zdraví a nemoc, stáří a mládí nebo válka a mír - z hlediska duchovního života je to převážně výchozí surovina."

"Důležitý je problém "Nesobeckosti". Opět si všimni, jak skvělou práci odvedl náš Filologický odbor, když nepřítelovu pozitivní Lásku k bližnímu nahradil negativní nesobeckostí (...) Pod nesobeckostí si žena představuje hlavně to, že se stará o druhé; muž zase to, že druhým lidem nepřidělává starosti. Z toho plyne, že žena, která dostatečně pokročila v Nepřítelových službách, dokáže své okolí otrávit více než kterýkoli muž (kromě těch, které zcela ovládl Náš Otec), a naopak: muž musí žít v nepřítelově táboře hodně dlouho, než pro své bližní vykoná tolik práce jako obyčejná žena za jediný den. A tak žena přemýšlíjak druhým posloužit, a muž zase respektuje práva druhých, ale oba si zdánlivě logicky mohou myslet, a také si myslí, že ten druhý je v zásadě sobec."

"Tento pocit vlastnictví v nich vytváříme nejen pýchou, ale i tím, že je mateme. Učíme je nerozlišovat mezi různými významy přivlastňovacího zájmena - mezi těmi jemně odstupňovanými rozdíly, které směřují od 'mých bot' přes 'mého psa', 'mého sluhu', 'mou ženu', 'mého otce', 'mého učitele' a 'mou vlast' až k 'mému Bohu'. Dokážeme je naučit, aby všechny tyto významy redukovali na jediný - stejný, jaký je u 'mých bot'; můj, který znamená vlastnictví. Dokonce i v jeslích dokážeme dítě naučit, aby 'můj medvídek' neznamenaltoho starého adresáta citu, ke kterému cítí dítě zvláštní vztah (protože právě to je naučí Nepřítel, pokud si nedáme pozor), ale 'ten medvěd, kterého můžu roztrhat na kousky, když budu chtít'. A na opačném konci stupnice jsme lidi naučili říkat 'můj Bůh've smyslu, který se skoro neliší od 'mých bot' a znamená 'Bůh, kteý mi něco dluží za mé vzorné služby a kterého ve svých řečech využívám - Bůh,u kterého jsem si pojitil teplé místečko."

Uff, už mě z toho bolí klávesnice :) Jinak můj subjektivní pocit je, že i přes spoustu momentů týkajících se církve jsou Rady čtením křesťanství poměrně přesahujícím, což je - minimálně z mýho pohledu - dobře :)