Nemá cenu pokoušet se tady psát nějakou recenzi. Je tu obrovská hloubka, ale není to filozofie. Jde to úplně mimo slova. Je to prožitek. Pro hodnocení knihy z mýho pohledu přesně platí Beckettův citát "Neměl bych jediný důvod psát romány, kdybych dokázal vyjádřit jejich témata filozofickými pojmy." Snad jen že Robert Holdstock naprosto mistrně pronikl do říše archetypů, která se skrývá v každym z nás. Do toho "opravdového" světa, kde se prolínají jednotlivé časové, prostorové a dějové linie, nebo spíš kde čas a prostor jsou jedno... čímž ve mně po nějaký době znova probudil jungiánskou část mýho já... Nikdy tak, jako při čtení Lavondyss a diskuzí o ní, jsem si neuvědomil "neintegrovanost" svých vlastních archetypů...
Ještě 50 stránek před koncem knížky bych to asi neřekl, ale je to v jistym smyslu to nejlepší, co jsem kdy četl... Díky za inspiraci, Wu!
P.S.: Musím si ji honem přečíst znovu :))
Rádo se stalo; ta kniha je neuvěřitelná. Opravdu rezonuje s nejhlubšími vrstvami nás samých. Ale než ji budu číst znovu, nechám to trochu odležet.
OdpovědětVymazatJá ji mám půjčenou z knihovny, tak bych ji pak taky už nemusel sehnat :)
OdpovědětVymazatTak to jo. To se tam ještě podívej po Lesu mytág - časově předchází a rozpracovává jiné vrstvy mýtů.
OdpovědětVymazatJá vim, dost jsem o tom pročetl, ale Les mytág bohužel u nás v knihovně nemaj. Ale už mám objednaný Hloubení...
OdpovědětVymazat