úterý 22. srpna 2006

Moje poprvé

Život je hra a proto si hraju.Už jméno tohohle blogu je vlastně první lží v něm. Tenhle blog vznikl díky mojí zvědavosti. Jednak zvědavosti, jak vypadá tadyto uživatelské rozhraní, druhak jak vydrží introvertní glosátor exhibicionista napsat nějaký delší text, který by měl hlavu a patu, či snad takových textů napsat více. Třeťak (či jaký tvar by se tu měl použít) jestli se najde někdo, kdo sem zabloudí či dokonce na něco zareaguje. Takže si to shrňme. Co vlastně blogování obnáší: 1) duševní exhibici, 2) je to jistá forma psychoterapie (a musím říct, že pro mě písemné rozhovory v životě hodně znamenají, takže jsem zvědavý, jaké to bude s monologem :)) To znamená, že jsou tu dva směry. Zabřednutí do psýchy a vybřednutí ven. Blogování chápu jako zvláštní směs introverze a extraverze, těchto dvou zdánlivě protikladných aspektů. Debatu s vlastním alter egem. Ale to je jenom moje teorie, můj předsudek. Třeba mě praxe přesvědčí o něčem jiném... Mimochodem jak říkal jeden chytrý pán: "Předsudky jsou dobrá věc, ale musíme je změnit, pokud jsou chybné a ne na nich lpět." Tak to by snad na první pokus stačilo.

11 komentářů:

  1. Ty to beres teda pekne od podlahy :)

    OdpovědětVymazat
  2. [1] Já beru všechno pěkně od podlahy :) Ale dík, i když nevim, jak to mám brát :)

    OdpovědětVymazat
  3. Samozrejme, ze dobre.....zaujalo me, jak mas do vsech podrobnosti promyslene proc zakladat blog :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak když se nad něčím rozhuduju, tak si to musím odůvodnit, abych věděl, že tím nebudu \"ztrácet čas\" a že mi to něco alespoň minimálního dá... Jinak samořejmě vím, že\'s to myslela dobře ;-))) (Omlouvám se, nevydržím ani minutu neflirtovat - to si doplň do článku jako 3) ;-) Btw, nechceš mi poradit, o čem napsat ten další? :)

    OdpovědětVymazat
  5. Mno, o čem napsat ten další....to je věčná otázka, taky by se mi docela hodila rada....

    OdpovědětVymazat
  6. A já doufal, že mi pomůžeš :)

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem začala, aniž bych věděla, co to blog je. Syn mně napsal mail, že mně založil blog, napsal nejzákladnější věci a já se do toho pustila. A musím říct, že mně to neskutečně pomohlo. Už jenom to, že v mém věku jsem se něčeho takového odvážila! ale hlavně, našla jsem zde lidi, kteří mně strašně moc pomohli a pomáhají v překonávání obtíží, které mně můj život neustále přináší. Mám na blogu okruh lidí, bez kterých by mně už bylo hodně smutno, jsou jako přátelé. Nebudu se víc rozepisovat. Když budeš chtít, můžeš se na můj blog podívat a porozumíš. Přeji Ti hodně štěstí v životě - a bloguj dál. Píšeš moc zajímavě. Bylo by škoda, kdybys přestal psát.

    OdpovědětVymazat
  8. Já jsem na Tvůj blog zběžně koukal už dřív... Třeba se někdy dostanu k hlubšímu prozkoumání. Děkuju, ale obávám se, že ve své mladosti nemám tolik životních témat, aby mi to vydrželo na dlouho...

    OdpovědětVymazat
  9. tsééééé!! jaké lži!! ve své mladosti:) toho máš tolik k zažití!! každý den píše příběh, to by bylo, aby si ho zvědavý chlapec nevšimnul a neuměl zachytit na blog- když už píše tak zajímavě:P ..a já..jsem to měla s rozhodováním velice jednoduché. důvod byl velice prostý. poněkud ráda se předvádím (ale nikomu to neříkej) a všechno vykecám. proto blog- virtuální deníček...checht:) a baví mě to furt. tak ať Tě to taky baví, no;)

    OdpovědětVymazat
  10. ééééhm. všechno ne. to co je mi zakázáno vykecat, se v sobě snažím udusit, jinak funguji jako výborný informační kanál (tudíž je vhodné do takového kanálu vkládat samé pravdivé a rozumné informace;) no, už abych toho spamování tady nechala.

    OdpovědětVymazat
  11. Naopak, ještě bys měla přidat ;)

    OdpovědětVymazat